Nikdy bych nepřišel na trefnější metaforu pro pochopení principů fungování základního organizačního principu moderní korporace, kterým je pyramida, jak ji popsal Ricardo Semler ve své první knize Podivín.

„Pyramida mění ve své podstatě firmu v dopravní zácpu. Společnost obvykle začíná jako osmiproudá superdálnice – spodek pyramidy. Cestou nahoru potom jízdní pruhy ubývají. Nejprve jich je šest, poté čtyři, dva, posléze se dálnice mění na silnici 3. tříd. Pak postupně na polní cestu, dále lesní cestičku, až nakonec narazíte na zeď. Tisíce řidičů se tak rozjedou po té superdálnici, ale jak se cesta postupně zužuje, jsou přinuceni zpomalit, a postupem času dokonce zastavit. Auta nevyhnutelně narážejí jedno do druhého, popřípadě zůstávají stát na okraji cest. Někteří řidiči to vzdávají a vydávají se bočními cestami do jiných destinací… Jiní, ti nejagresivnější se snaží prorvat dopředu (tedy vlastně nahoru).“

Když tuto metaforu rozvedete do většího detailu nebo pyramidu podrobíte bližšímu zkoumání, přijdete na zajímavé souvislosti. Nemůžete si nevšimnout, že pro postup nahoru potřebujete především agresivitu, silný žaludek a lokty. Čím výše, tím vyšší moc, a tedy odměna, možnosti a postavení. Čím níže, tím méně svobody a také nižší ohodnocení.
Co v tomto modelu fungování můžete potom očekávat od dělníka, který nechodí do práce proto, aby myslel, ale aby pouhopouze mechanicky pracoval, protože na myšlení je tu šéf? Přesně podle filozofie Henryho Forda, který údajně řekl: „Proč vždy dostanu celého člověka, když jediné, co chci, je pár rukou?“ Co můžete čekat od lidí, kteří berou až 500× méně než jejich šéf? Nebo od lidí, ke kterým se nikdy nedostane informace o tom, proč, co a jak se ve firmě odehrává? A co od lidí, kterým při odchodu ze zaměstnání prohledáváme tašky?

Philip Zimbardo vysvětluje, že nejvíce zla přichází z hierarchie, tj. z pyramidálního uspořádání společnosti, firmy, rodiny, školy.

Podstatným problémem pyramidy je sama pyramida. Cílem většiny je vystoupat co nejvýše, tj. získat lepší název pozice, lepší ohodnocení, větší pravomoci – obecně více moci a více peněz. Ovšem jak se dálnice mění na okresky, klesá i počet příležitostí k získání větší míry moci a peněz. A tak firmy, aby zabránily exodu těch nejlepších, vytvářejí pozice pro pozice. To je zdánlivě neškodné. Na první pohled pár nových chlívků v organizační struktuře. Ovšem brzy dojde k takové devalvaci názvů pozic a úrovní, rozmělnění zodpovědností a pravomocí, že je zákonitě třeba věnovat větší a větší objem času řešení následků – závisti, konfliktů a chaosu.

A tak raději rozbijme pyramidu, zácpy se rozplynou, a doprava tak bude mnohem a mnohem plynulejší. Začněme firmy stavět podle jiných vzorů, než je ten dávný a také dávno překonaný egyptský.

P. S.: Zdá se mi, že pro Etiketu Ladislava Špačka je pyramida modlou. Proto je tento pořad i jiná díla pana Špačka jedinečnou příležitostí ke studiu pyramidy.