Vytvořme „anti–žebříček“

22. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Vytvořme

Foto: Grant Macdonald

Porovnávání se s ostatními máme hluboko v genech. I proto milujeme žebříčky, ve kterých se poměřujeme s druhými. A tak asi nikoho nepřekvapí, že porovnáváme nejlepší, největší, nejzajímavější a kýho výra jaké firmy ještě.

Podobných žebříčků je i v naší zemi několik. Zde jsou ty nejcitovanější: Zaměstnavatel roku, tzv. Best Employer, Firma roku nebo tzv. Czech Top 100.

Na mnoha místech tohoto projektu narazíte na odkaz Fortune 500. To je ve světovém měřítku snad nejrespektovanější porovnání. Nevím, zda jste někdy zkoumali, jak podobné žebříčky vznikají. Možná by to byla i ztráta času. Já to zkusil a nerozumím jedné věci. Párkrát se nám totiž přihodila poněkud „divná“ záležitost.

Mluvím se zaměstnanci nejlepších firem v zemi (podle žebříčků) a slyším příběhy, které by Alfred Hitchcock mohl z fleku zfilmovat. A proto se ptám – co je to za habaďůru tyhle žebříčky?

Na náš zájezd přijde člověk z Komerční banky a následně nám volá jejich personalistka, aby se zeptala, zda u nás skutečně byl. A já pak čtu žebříček nejlepších zaměstnavatelů a mezi třemi nejlepšími firmami v zemi vidím Komerční banku. Stejně tak se podivuji, když tam zahlédnu ČSA, Tesco, Telecom (dnes přejmenovaný na Telefoniku), ČEZ a jiné „věhlasné“ firmy. Mluvím s jejich zaměstnanci a slyším příběhy, které by Alfred Hitchcock mohl z fleku zfilmovat. A proto se ptám – co je to za habaďůru tyhle žebříčky?

Pokud se máme s tím, jak nahlížíme na život v práci, skutečně posunout, je nutné tato porovnání buď zcela ignorovat, anebo založit žebříček, který bude brát v potaz pocity zaměstnanců, dodavatelů i zákazníků.

A na závěr, jak říká Robo: „Prestaňme sa hrať na to, kto je lepší (napr. v predaji ‚odpustkov‘), a hľadajme, kde by sa mohol konktrétny človek najlepšie uplatniť. Kde by to jemu i ostatným prinášalo najviac uspokojenia a úžitku.“