Vem si brousek, milý Lojzo, brousek

Foto: Celine

Lojzo? Ano, Lízinko? Dojdeš pro vodu? Už běžím!
No proto!

1/ Vědro má ve dně díru, milá Lízo, milá Lízo,
vědro má ve dně díru, milá Lízo, jak hrom.

2/ Tak ji ucpi, milý Lojzo, milý Lojzo,
tak ji ucpi, milý Lojzo, ucpi ji.

3/ A čím ji mám ucpat, milá Lízo, milá Lízo,
a čím ji mám ucpat, milá Lízo, řekni čím?

4/ Kouskem slámy, milý Lojzo, milý Lojzo,
kouskem slámy, milý Lojzo, kouskem slámy.

5/ Jenže sláma je dlouhá, milá Lízo, milá Lízo,
jenže sláma je dlouhá, milá Lízo, dlouhá.

6/ Tak ji utni, milý Lojzo, milý Lojzo,
tak ji utni, milý Lojzo, utni ji.

7/ A čím ji mám utnout, milá Lízo, milá Lízo,
a čím ji mám utnout, milá Lízo, řekni čím.

8/ Sekerou, milý Lojzo, milý Lojzo,
sekerou, milý Lojzo, sekerou.

9/ Jenže sekera je moc tupá, milá Lízo, milá Lízo,
sekera je moc tupá, milá Lízo, tupá.

10/ Tak ji nabrus, milý Lojzo, milý Lojzo,
tak ji nabrus, milý Lojzo, nabrus ji.

11/ A čím ji mám sbrousit, milá Lízo, milá Lízo,
a čím ji mám sbrousit, milá Lízo, řekni čím.

12/ Vem si brousek, milý Lojzo, milý Lojzo,
vem si brousek, milý Lojzo, brousek.

13/ Jenže brousek je suchý, milá Lízo, milá Lízo,
jenže brousek je suchý, milá Lízo, suchý.

14/ Tak jej namoč, milý Lojzo, milý Lojzo,
tak jej namoč, milý Lojzo, smoč ho.

15/ A čím ho mám smáčet, milá Lízo, milá Lízo,
a čím ho mám smáčet, milá Lízo, řekni čím?

16/ Zkus vodu, milý Lojzo, milý Lojzo,
zkus vodu, milý Lojzo, vem si vodu.

17/ A v čem ji mám přinést, milá Lízo, milá Lízo,
a v čem ji mám přinést, milá Lízo, řekni v čem?

18/ Vem si vědro, milý Lojzo, milý Lojzo,
vem si vědro, milý Lojzo, vědro.

19/ Vědro má… =1./

Zdroj: zpevnicek

Tento hit Michala Tučného asi všichni známe. Já v něm kromě humoru a melodie nacházím mnoho poučného i na téma vedení. Představte si třeba, že připravujete denní konferenci, na kterou potřebujete mimo jiné zajistit dostatek nápojů pro všechny zúčastněné. Máte v zásadě dvě cesty, jak na to jít. Buď najdete někoho, kdo se postará o vše od A do Z. Prostě si vezme kompletní zodpovědnost za to, že bude celý den co pít. Nebo můžete otestovat Lízinčinu metodu. Vždy, když dojde voda, někoho pro ni pošlete. Ta je na první pohled mnohem jednodušší. I proto je ve firemním světě výrazně používanější.

Jsem si ovšem téměř jistý, že v prvním případě se o nápoje nebudete muset starat a že v druhém případě to bude vypadat jako v té písničce. Možná jste to zažili sami na sobě. Když vám někdo svěří důvěru, nechcete zklamat. Snažíte se překonávat překážky a to zatracené pití zajistit, i kdyby došlo nebo vám ho nechtěli vydat. Když na vás někdo houkne, ať skočíte pro vodu, tak možná půjdete, ale u první překážky se otočíte na podpatku a tomu, kdo na vás houknul, nejspíš sdělíte, že to nejde.

Vzpomínám na podobnou historku z jedné knížky. Jde pán okolo parku, kde nějaký člověk hrabe listí. Najednou si všimne, že ten hrabač sice hrabe, ale listí zůstává tam, kde je. Zadívá se pozorněji a všimne si, že hrábě mají pouze čtyři hroty (z původních několika desítek). A tak mu to nedá a jde se zeptat hrabače, proč si nevezme lepší hrábě. Hrabač ale nepřítomně odpoví: „To mi dali a prý ať hrabu, tak hrabu!

Existují dvě cesty, jak od druhých dostat, co potřebujeme. Buď je „zaúkolováváme“ (tak jako např. Lízinka Lojzíka), nebo jim pomůžeme převzít celou zodpovědnost. A to jsou dva zcela rozdílné světy.

Důvodů, proč upřednostňujeme Lízinčinu metodu a lidem nepředáme úplnou zodpovědnost, bude víc. Určitě za tím bude lidská podstata – strach, nedůvěra atd. Možná to bude také tím, co jsme si v oblasti podnikání přinesli z minulosti. Dovolte dva příklady:

  1. Adam Smith ve svém Bohatství národů při úvahách o výrobě špendlíků píše, že pokud rozdělíme výrobu na několik specializovaných částí, dramaticky se zvýší produktivita: „Jestliže jeden muž vytahuje drát, druhý ho rovná, třetí seká, čtvrtý ohýbá a pátý navléká vršek, produktivita týmu jako celku je zhruba 200× vyšší, než kdyby každý muž pracoval samostatně.
  2. Pravděpodobně ještě více ovlivnil myšlení dnešních podnikatelů Frederick Winston Taylor, autor Principu vědeckého řízení. Z této knihy čerpal především Henry Ford. Od Henryho Forda se pak učil celý průmyslový svět. Jak to tehdy vypadalo, známe všichni velmi dobře z Chaplinovy moderní doby:

Je to teprve okolo sta let, co bylo moderní houkat na lidi tak, jako houkala Lízinka na Lojzíka. A sto let je zatraceně krátká doba na to, aby se lidská hlava změnila. Já si ovšem myslím, že když budeme vědět, zač je toho loket, nenecháme chlápka v parku tupě hrabat rozbitými hráběmi, nebo nebudeme chtít po kolegovi ani po Lojzovi, aby nám skákal pro vodu. Zkusíme spíše najít někoho, kdo si bude chtít vzít celou zodpovědnost, ne pouze dílčí úkol.