Možná proto, že se to sám praktikuji, mám okolo sebe více a více tzv. novodobých nomádů. Pracují z domova, po kavárnách, na lavičkách, prostě všude, kde se jim právě chce a kde jejich wi-fi hlásí signál. Pět mých známých nomádů udělalo nedávno „husarský kousek“. Už je nebavilo vysedávat doma nebo po kavárnách a lovit wi-fi.

Rozhodli se, že se dají dohromady a pořídí si společnou kancelář. Budou mít okolo sebe podobně založené lidi, možnost řešit své problémy ve skupině, a navíc ušetří moře nákladů. Nemusí si každý kupovat svoji tiskárnu, skener a další vybavení. Ušetří za energie a samozřejmě za nájem. Přitom někteří z nich by si na první pohled mohli konkurovat – Hanička pomáhá firmám s růstem jejich lidí. Martin nabízí firmám lektory a sám školí. Andrea pomáhá reklamním agenturám najít správné lidi. Tj. všichni tři se věnují lidem v práci. Kromě toho se ještě účastní Robert, konzultant Světové banky a Roman, poradce v oblasti farmacie. Ať už se jim bude dařit, nebo ne, já se raduji. Když může existovat cohousing, car sharing, proč by nemohl existovat co–officing?

Podobná věc však může fungovat i ve světě velkých firem. Ovšem zvládnou ji pouze vyrovnaní, sebejistí lidé, bez nutkání dýchat lidem na zátylek. Představte si, že se Vodafone, Ikea, Mars a ČSOB spojí, aby v Praze, kde mají své centrály, vybudovali síť malých satelitních kanceláří. Třeba nějakých pět šest kanceláří pro 10 až 15 lidí ze všech stran města.

Představte si, že se IKEA, Mars a ČSOB dohodnou na vybudování sítě společných menších kanceláří ze všech stran města, které budou blíž domovu jejich zaměstnanců.

Tuhle myšlenku už nějakou chvíli praktikují v brazilském São Paulo (16 milionů obyvatel), které je pověstné svými dopravními zácpami. Přejet z jedné stany na druhou může být otázka půl dne i déle. Téměř do každé firmy dojíždějí lidé z celého města i okolí a pro mnohé je to otázka třeba i šesti hodin denně v autě. Firmy tak přicházejí o nejlepší zaměstnance, kteří odcházejí za prací, která je blíž jejich domovu. Zaměstnanci ztrácejí podstatný díl energie a chuti do práce a do života. Proto se firmy spojují a budují po městě síť menších kanceláří, vybavených přístupem k internetu, firemnímu intranetu a dalším informacím a samozřejmě potřebnými zasedačkami, kuchyňkou a zázemím. Na inter/intranetu je aplikace, kde si můžete objednat místo. Můžete tak několik dní ušetřit čas na dojíždění tím, že se s kolegy sejdete blíže svému domovu. Navíc člověk pozná lidi z jiné firmy, jiných oddělení, vzniknou vztahy, nové nápady, synergie.

Když může existovat cohousing, car sharing, proč by nemohl existovat coofficing?

Možná namítnete, že Praha je na to příliš malá a doprava je v pohodě. Já si při tomhle argumentu vzpomínám na jednoho zaměstnance firmy Mars se sídlem na Poříčí, který každý den dojížděl z pražských Bohnic. Dvě hodiny tam, dvě hodiny zpět. Když jsem se ho ptal, jak ten čas tráví, co v tom autě dělá, řekl mi: „Nic, kouřím a jsem nasranej.“ A když jsme se měli vidět příště, už nepřijel. Odešel za prací, která mu byla blíž.