Novodobí nomádi

Foto: Mat Gajardo

Byli jste už někdy nezaměstnaní, a navíc tzv. „v evidenci úřadu práce? Já to zkusil jako přestupní stanici mezi GE a PeopleCommem. Z dnešního pohledu to pro mě mělo nesmírný studijní přínos. To hlavní, co si z toho období vybavuji, byla povinnost docházet na úřad v Bělohradské ulici na Praze 2, kde jsem se pravidelně hlásil paní úřednici.

Na naprosto stejném principu fungují firmy, které ještě dnes požadují po svých zaměstnancích, aby se každé ráno přišli nahlásit, odpíchli si či dnes už častěji přiložili čipovou kartu. Následně aby setrvali na pracovišti (a přiznejme si, že odsezený čas je pro valnou většinu firem důležitější než přínos odvedené práce) a po povinné době aby si opět odpíchli nebo znovu přiložili svou kartu. Teprve potom jsou volní a mohou jít domů.

Mnohé firmy přestávají po zaměstnaných požadovat to, co běžně chceme po nezaměstnaných nebo po lidech v podmínečném výkonu trestu, tj. pravidelně se hlásit autoritě.

Naštěstí si více a více firem uvědomuje, že z odsezeného času jim plynou spíše náklady, zatímco z odvedených výsledků naopak výnosy. Matematika na úrovni prvního stupně základní školy. A proto se snaží přecházet na různé modely flexibilnějšího vztahu se svými zaměstnanci. Přestávají po zaměstnaných požadovat to, co běžně chceme po nezaměstnaných nebo po lidech v podmínečném výkonu trestu – pravidelně se hlásit autoritě.

„Pokud se k lidem ve firmě rozhodnete chovat jako k dospělým, zodpovědným lidem, dojde vám, že průměrný dospělý člověk má zdravý selský rozum, který mu lépe než jakékoli pravidlo napoví, kde má kdy být, aby dodal výsledky, ke kterým se zavázal. Jestliže se tedy s lidmi dohodnete na tom, jaké dodají výsledky, stejně tak na odměně, která je za to nemine, můžete na nich s čistým svědomím nechat, kde a kdy mají být. Zhruba tohle mi jednou řekl Dragan Skaluševič, dlouholetý GŘ IKEA ČR/SR. Mimochodem, už jsou to dva roky, co Dragan odešel budovat IKEu do svého rodného Srbska. A já musím říct, že jsem dlouho nezažil, aby v nějaké firmě tolik lidí tak dlouho vzpomínalo na svého šéfa. Není divu s jeho ojedinělým přístupem…

Kromě toho je tu jedna důležitá věc, kterou většina z nás stále přehlíží. A tou je lidská podstata. Mnohé výzkumy potvrzují, že nejsme vytrvalci, ale spíše sprinteři. Tj. naše těla jsou vybavena na krátký, ovšem intenzivní výdej energie, po kterém potřebujeme přestávku. Celkově jsme stavěni na 4–6 hodin intenzivního výdeje energie. Potom na nás přijde únava a měli bychom se věnovat něčemu jinému. Sedět v práci déle než šest hodin denně je tak jedna z nejméně rozumných variant. Člověk je unavený, dělá chyby, všechno se mu vleče, zabírá místo odpočatým a spotřebovává energii.

Myslíte si, že by Jaroslav Hašek napsal světově proslulého Švejka v nějaké moderní ponuré kanceláři?

Ano, jsou lidé, kteří milují jistotu kanceláře, ale z jiných tam nic pořádného nevypadne. Ideálním pracovním místem je pro ně třeba hospoda. Vzpomeňte třeba na Jaroslava Haška. Myslíte, že by napsal světově proslulého Švejka v nějaké moderní ponuré kanceláři? Jiní potřebují lavičku v parku, někteří třeba anonymitu vlakového nádraží, další se nikde necítí lépe než ve své domácí pracovně. Nechme to nich a výsledky nás překvapí.

P. S.: Stačí navštívit pár kaváren v centru Prahy a uvidíte, kolik lidí už se dnes každý den nechodí hlásit do jednoho místa. Když vyrazíte za humna – například do center, jako je New York, Londýn nebo Sydney, budete překvapeni ještě víc; viz článek z časopisu Respekt: Noví kočovníci s iPhonem.