Naučte lidi rozhodovat

V Semcu se jeden z manažerů divize, která vyrábí váhy, ptal uklízečky, co přesně je její zodpovědnost. „Dělám váhy,“ odpověděla mu bez zaváhání paní. Pakliže to ta paní tak opravdu cítí, potom klobouk dolů. Jenomže jak toho docílit?

Co se zdá být velmi podstatné, alespoň v případě Semca a jiných demokratických firem, je pravidelná měsíční schůzka, které se účastní každý člověk ve firmě – včetně skladníka, vrátného či uklízečky. Na schůzce, kterých se koná najednou v menších skupinách několik, tak aby se mohli zúčastnit opravdu všichni, se rozebírají především firemní výsledky – čísla. Každý se zde může seznámit s tím, odkud plynou příjmy a kam odplouvají náklady, tj. i kolik se utrácí za mzdy. Stejně tak, čím se firma liší od konkurence, proč zisk klesá nebo stoupá.

Pokud byste se chtěli pokusit o stejnou věc, připravte se na dlouhou, ale zajímavou cestu. Klíčovým krokem je vybavit všechny lidi ve firmě potřebnými dovednostmi. Zkuste připravit interní školící program, který se zaměří především na tyto dovednosti:

1. Schopnost diskutovat a moderovat diskuzi.
Základem demokratického rozhodování je právě diskuze. To je ale něco, co jsme se ve škole neučili. Stejně tak k nejčastějším pokynům naší výchovy patřilo: „Ticho!“ A tak je nutné lidi vybavit základy naslouchání, stručného a srozumitelného formulování myšlenek a také je možné se seznámit s hlavními technikami moderování diskuze tak, aby se každý dostal ke slovu a skupina jako celek ke shodě (případně ke kompromisu).

2. GTD. Poslední dobou mi přijde, že GTD začíná být známější termín než dříve používaný „time management“. Klobouk dolů, Davide! Důvod je zřejmý. Hranice toho, kde končí práce a začínají jiné věci, byla dříve jasná. Stanovoval ji zaměstnavatel. Dnes je to na nás. Kdo nás to ale učil? A tak schopnost uvědomit si své životní priority a zorganizovat se do té míry, že člověk produkuje, patří mezi klíčové dovednosti 21. století.

3. Sebepoznání. Bohužel se příliš neví, že u druhých lidí vidíme především to, co nám vadí na nás samých. Zjednodušeně řečeno chválíme i kritizujeme spíše sebe než druhé. Jako bychom mluvili k odrazu vlastní tváře v zrcadle. A tak vzdělávací program, jehož smyslem je lidem vysvětlit, že to, „co si myslí Petr o Pavlovi, častokrát vypovídá víc o Petrovi než o Pavlovi“, patří mezi to nejdůležitější pro svobodný život.

4. Schopnost rozumět financím.
Jestli chcete více stavitelů katedrál, bude nutné odtajnit většinu firemních čísel. Jinak většina zaměstnanců pozná, že je to další „hra na změnu“. A kolik takových už bylo! Odtajnění samo o sobě by nemělo smysl, kdyby kdokoli ve firmě nerozuměl obsahu a významu konkrétních plánů, výkazů a rozpočtů. Nejdůležitější je asi přehled o tom, odkud do firmy přitékají peníze (na čem a jak moc vydělává) a kam odtékají (za co a jak moc utrácí). Obecně je důležité, aby každý zaměstnanec firmy rozuměl jednotlivým položkám rozvahy, výsledovky a plánu toku peněz.

Jestli vám to poslední „školení“ přijde přespříliš, zkuste následující test. Představte si, že jste se dvěma společníky založili firmu. Jeden z nich se stará o finance. Po nějakém čase zjistíte, že si nechává veškeré informace pro sebe. Co vy na to?

Jestli se z vašich dnešních zaměstnanců, kteří každý den přicházejí, aby rovnali cihly nebo stavěli zeď, mají stát stavitelé katedrály, kterým bude záležet na co nejkvalitnější stavbě za co nejmenší peníze, potřebují rozumět těmto základním souvislostem.

Představte si, že jste se dvěma společníky založili firmu. Jeden z nich se stará o finance. Po nějakém čase zjistíte, že si nechává veškeré informace pro sebe. Takhle se cítí většina zaměstnanců. Už chápete, proč táhnou spíše domů než na bránu?

Žijeme ale ve světě, kde jeden druhému nevěří. Navzájem se podezříváme z bočních úmyslů, a proto raději nikdy neodkryjeme karty. Jak v práci, tak doma necháváme své 13. komnaty pevně zavřené. Důvod je ale v nás samých, v naší obrovské nejistotě, kterou se snažíme řešit do velké míry i tím, že se s ostatními nedělíme o informace. Čím výš ve firemní hierarchii, tím obvykle větší vnitřní nejistota. Následkem je mimo jiné i strach otevřít se druhým.

Možná si myslíte, že i když proškolíte celou svou firmu ve schopnosti číst finanční výkazy, stejně tomu nebudou rozumět. Já si to myslím také. Proto asi nestačí lidi pouze proškolit. Je třeba výkazy zjednodušit do co možná nejzjednodušitelnější formy, kterou si dokážete připravit. A to může nějakou chvíli trvat. Vezměte si příklad s přístrojovou deskou v autě. Také vám tam nevyjíždějí složité tabulky, které byste nepochopili ani po třiceti minutách stání v odstavném pruhu. Kouknete a vidíte. Pár rafiček, pár čísel, pár kontrolek. A máte jasno, jak si stojíte. Stejnou věc potřebujete ve firmě.