Jen je pořádně zkontrolujte!

Foto: Dunechaser

Představte si, že jdete na návštěvu ke známým. Zazvoníte na zvonek, chvíli čekáte, než se ozve: „Ano?“ Vy se představíte a sdělíte, že jdete na návštěvu. „Čtvrtý patro,“ ozve se. Jdete tedy dál a když dorazíte do čtvrtého poschodí, místo člověka, na kterého se těšíte, vám cestu zastoupí chlápek v mundůru s nápisem ochranka, který po vás chce občanku. Že prý se máte zapsat do knihy návštěv. Jste trochu v šoku, ale na tuhle návštěvu jste se dlouho těšili. A tak vyndáte občanku a zapíšete se.

Pak se vás k vašemu překvapení ujme kdosi cizí, kdo se představí jako asistentka vašeho kamaráda, a na uvítanou vám nabízí kafe, čaj nebo limo. Připadáte si jako v Jiříkově vidění. Chvíli přemýšlíte, zda jste se nedostali do nějaké nové reality show televizní stanice Nova. Naštěstí nakonec dorazí váš kamarád s omluvou ve tváři. K vašemu překvapení se neomlouvá za týpka v mundůru nebo za asistentku, ale za to, že měl hodně práce a že jste museli čekat. Kontrolu občanky vůbec nezmíní. Mávnete rukou a začnete si povídat. Nakonec si návštěvu celkem užijete, a když je čas jít, rozloučíte se a jdete ke dveřím. Váš hostitel vás doprovodí. Dveře bytu se za vámi zavřou, a kde se vzal, tu se vzal, cestu vám opět zastoupí týpek v mundůru s nápisem ochranka a že prý mu máte ukázat tašku. Divíte se, protestujete, ale on argumentuje, že takový je předpis…

Absurdistán, ne?! Anebo také naprosto běžná praxe většiny firem. Záleží na úhlu pohledu. V osobním životě to naštěstí stále vypadá jinak. Tam po sobě občanky ještě nechceme. Přitom je to naprosto ponižující praxe, z které přímo čiší nedůvěra. A pokud se nebudeme ptát, proč to děláme, dopadneme za chvíli jako na letištích ve Spojených státech. Budeme předkládat ukazovák nebo celou dlaň ke kontrole otisků a civět do kamery pro kontrolu rysů naší tváře. A Orwell se otočí v hrobě…

Pokud se nebudeme ptát, proč kontrolujeme zaměstnance, za chvíli dopadneme jako na letištích v USA. Budeme předkládat ukazovák ke kontrole otisků a civět do kamery pro kontrolu rysů naší tváře.

Jestli přemýšlíte alespoň trochu podobným způsobem jako já, položte si třikrát otázku proč. A hlavně prověřte všechny ty argumenty, proč je třeba kontrolovat lidi, kteří k vám jdou na návštěvu? Bojíte se, že u vás budou krást? Že u vás získají nějaké tajné informace? Proč je tedy neodtajníte? Bojíte se, že vám ublíží? Jak? Proč prohlížíme zaměstnance při odchodu z práce? A proč neprohlížíme návštěvu, která k nám přijde domů? Jaký je mezi nimi rozdíl? Proč to děláme? Čeho se bojíme?

Možná jste si všimli při ukazování na druhé lidí jedné zajímavé věci. Zpravidla jeden prst míří na druhé a tři na vás. Jinými slovy, co si myslíte o druhých, platí trojnásobně o vás. Na druhých lidech v podstatě nevidíte nic, co by neplatilo o vás. Zapracujme tak na vlastním strachu a s klidem můžeme zrušit vrátné, recepční, ochranku, hlídače a jiné podobné odstrašující funkce, kterých byste se na návštěvě u přátel pořádně polekali, ale ve firemním světě je z nějakého důvodu berete jako nutný fakt.