Jak dlouho být na jednom místě?
09. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
Foto: Meredith Farmer
Můj táta nastoupil po škole do Tesly Lanškroun a vydržel tam dvacet šest let. Jeho táta, můj děda strávil celý svůj pracovní život na úřadě bezpečnosti v Ústí nad Orlicí. Dnes potkávám třicátníky, kteří za sebou mají už sedm firem a nezřídka si myslí, že jsou teprve na začátku!
Když mluvím s Američany, slyším ještě zajímavější čísla. Není výjimkou, že dítě na prvním stupni základní školy ve Spojených státech vystřídá šest škol, jak často se jeho rodiče stěhují za prací. Ze Spojených států slyším také poněkud posměvačné názory na Evropany právě na téma frekvence změny práce. Podle mnohých Američanů sedíme v jedné práci příliš dlouho. Co je tedy ta správná doba? Jak dlouho setrvat na jednom místě?
Typický personalista nebo pracovník náborové agentury vám řekne, že po třech, čtyřech letech je dobré se pohnout (za lepším = nahoru), jinak to v životopise vypadá divně.
Jednoduše řečeno, pokud jste dosud nenalezli něco, čím jste výjimeční, nebo nemáte známého, který vás doporučí či zaměstná, jste odkázáni na personalisty.
Psychologové či spíše sociologové ovšem počínají radit opak. Tyto hlasy se začínají ozývat právě z USA, kde si již delší dobu stěžují na rozpad tradičních komunit. V důsledku toho zaznamenávají strmý vzrůst psychických problémů a dochází jim, že problémem je právě častá změna prostředí. Člověk jednoduše nestihne zakořenit, navázat hlubší vztahy, což je pro pocit životního naplnění a štěstí podstatná věc.
A hádejte, kdo má v našem světě důležitější názor? Kdo má větší vliv na naše fungování ve společnosti? Personalista nebo psycholog? Pokud nejsme schopni nebo ochotni se zaměstnat sami, potom je to jednoznačně personalista, který je často vstupním sítem, přes které náš životopis nepropadne, pokud se nevejde do tabulek. A takových deset let na jednom místě se pravděpodobně do tabulek nevejde.
Jak dlouho tedy setrvat na jednom místě? Možná je to úplně špatná otázka. Možná bychom se spíš měli zeptat, co chceme od života.
A tak velmi záleží na tom, zda se personalistů a náborářům dokážete vyhnout. Pokud ne, jste nuceni hnát a postupovat, jako kdybyste závodili. Jednoduše řečeno, pokud jste dosud nenalezli něco, čím jste výjimeční, nebo nemáte známého, který vás doporučí či zaměstná, jste odkázáni na personalisty. A bude tak nutné dělat, co chtějí oni, ne co chcete vy.
Asi je též důležité si uvědomit, že lidé se dnes dožívají vyššího věku než firmy. Tak tomu dříve nebývalo. Podle Arun Sinha polovina firem největších firem světa Fortune 500 do roku 2020 zanikne. Podle McKinsey každých dvacet let zanikne polovina firem. Jen se podívejte okolo nás. Před pár lety tu byli IPB, Oskar, E-banka, Český Telecom, Eurotel… Kdo si na ně dneska vzpomene? Ani Tesla Lanškroun, zaměstnavatel poloviny mé rodiny a socialistický gigant, už dnes neexistuje…
Jak dlouho tedy setrvat na jednom místě? Možná jde o úplně špatnou otázku, i když si ji lidé často pokládají. Já si myslím, že je to záležitost spíše toho, co chce kdo od života. Klíčové se mi zdá být to, aby pro mne práce byla přínosem a já byl přínosem pro své okolí.