ISO, audity a jiné formy kontroly.

Foto: beavis

Náš strach z dělání chyb nás vede k vykonávání mnoha podivných věcí. Jednou z nejpodivnějších (nad kterou se ovšem nikdo nepozastavuje) jsou různé certifikace typu ISO. Velkou módou 90. let bylo získat diplom – certifikát ISO, ten si pověsit vedle recepce, do zasedací místnosti nebo nejlépe do kanceláře generálního ředitele. Firmy si ta tři písmena dávala dokonce do inzerátů, na web, do firemních letáčků, nebo dokonce na vizitky!

Výborná věc. Na papíře. Zjednodušuje práci tím, že načrtne a popíše ty nejlepší cesty k cíli. Tím, že se vytvoří a popíší opakující se „certifikované“ postupy, zlepší se řád, disciplína a předvídatelnost. Dokumentujete své kroky a můžete se tak poučit ze svých chyb. Na papíře! Možná si z dětství nebo ze školy vzpomínáte na kreslení podle šablony! Nebo na dělání okrajů v sešitě a naši snahu nepřetahovat. Standardizace procesů je především tvorbou šablon a následné lpění na tom, že nepřetahujeme.

Japonské přísloví říká: „Jestliže vyčuhuje hřebík, je třeba ho zatlouct.“ Snahy o standardizaci staví přesně na této filozofii.

Existuje pár oblastí (některé bankovní nebo IT procesy), kde může být šablonizace výhodou. Jinak si myslím, že jde o další z mnoha pokusů omezit lidskou intuici, vynalézavost a ad–hoc rozhodování. Je to jedna z aktivit, která přispívá k nedůvěře ve firmě („…nedůvěřují mému názoru, nechají si to nalinkovat zvenku!“… ). Kolikrát už jsem od lidí na různých setkání slyšel: „To nemůžu, to ISO nepovolí…“ nebo „…to nejde, na to máme pravidla.“

Stejně tak různé venkovní i vnitřní audity. Proč chodí kontrolor – auditor z daňového úřadu? „No přece zkontrolovat, jestli nechybujete!“ odvětíme bez přemýšlení. Ve skutečnosti je firma v podezření z toho, že šidí, a proto je třeba ji zkontrolovat. Na stejném principu fungují všichni ostatní auditoři, kteří hlídají zájmy mateřské firmy, akcionářů a bůhvíkoho ještě. Pustit si je do firmy znamená zničit si důvěru. A co jiného v demokracii máme?!

Co je pro vás důležitější: pocit jistoty nebo důvěra lidí? Je třeba si vybrat, protože tyhle dvě věci zpravidla nejdou ruku v ruce. A jestli volíte důvěru, zvažte natřikrát, jestli si do firmy pustíte dalšího auditora.

Pokud jste akciovka či součást nadnárodní korporace a není zbytí, potom možná pomůže upřímné vysvětlení lidem. Možná se můžete i směrem do firmy pokusit o změnu. Jestli jste menší, soukromá firma s ISO diplomem, zvažte, zda ho nezavěsit na toalety. Ne, vážně. Tahle revoluce je o boření důvěry a auditoři – dohlížeči ji boří. Zvažte, co je pro vás přínosnější. Auditor a jakýsi pochybný pocit jistoty nebo důvěra lidí? Jestli se pokoušíte o revoluci a snažíte lidem dát svobodu rozhodovat o dění ve firmě, auditor je krok zpět.