Chovejte se k nim jako k dospělým!

Foto: Sameli

Snad nejpodstatnějším důvodem, proč je v dnešních firmách tak málo stavitelů katedrál, je to, že se k zaměstnancům chováme jako k nesvéprávným dětem. Těm je třeba neustále připomínat, jak se chovat, říkat jim, co mají a nemají dělat, je třeba je hlídat, kontrolovat, odměňovat nebo jim pohrozit a třeba občas i seknout přes prsty (pokud zlobí).

To děláme, protože si myslíme, že jsou nesvéprávné. A proto, než budete číst dál, přečtěte si revoluci s názvem Pořádně je zkontrolujte! a přezkoumejte nejprve vaše přesvědčení. To totiž určuje, jak se díváme na svět a co si o něm myslíme.

Jinak si nalijme čistého vína! Rozhlédněte se u vás po firmě a začněte hledat podobnosti s tím, jak se obvykle chováme k dětem. Zde je malá inspirace v tom, co potkáte ve většině firem. Tak například:

  1. Nutíme je oblékat se podle našich představ. (Stejnou věc děláme dětem, ne?!)
  2. Na krk jim věšíme visačky s jejich fotkou a jménem. (Dětem věšíme na krk klíče a v zimě rukavice.)
  3. Nutíme je stát v řadě na jídlo. (Jako ve školní jídelně. A hlavně dojíst maso!)
  4. Skrýváme před nimi mnoho interních dokumentů a informací. (Ještě z toho přece nemají rozum, ne?!)
  5. Chceme, aby se dovolovali o přestávku či o dovolenou. (Už to slovo – „dovolit“)
  6. Zakazujeme jim sledování internetu. (Má špatný vliv na jejich výchovu.)
  7. Zakazujeme jakékoli hlasité projevy radosti nebo starosti. (Neruš, když mluví dospělí!)
  8. Chceme po nich, aby si nosili potvrzení od lékaře, že byli nemocní. (Co když byli za školou?!)
  9. Kritizujeme je za to, že přišli pozdě nebo odešli dřív, než jsme si představovali. (Co si o sobě vůbec myslí?)
  10. Máme pocit, že jim musíme slibovat odměny, když si splní své úkoly. (Hodná holčička, hodný chlapeček! Tady máš lízátko!)
  11. A taky jim hrozit, že nic nedostanou, když úkol nesplní. (Jen se opovaž!)
  12. Kontrolujeme zaměstnaneckou poštu nebo účty za telefon. (Co kdyby volali na nějakou erotickou linku nebo si dopisovali s nějakými pedofily?!)
  13. Pakliže jsou mimo pracoviště, kontrolujeme je po telefonu. (Děti taky prozváníme, že?)
  14. Chceme, aby slepě poslouchali nařízení a hlavně nekladli žádné hloupé otázky. (Dokud je budeme živit, budou poslouchat. Až si vybudují vlastní firmu, ať si dělají, co chtějí!)
  15. Chceme, aby nám ukázali tašku, když odcházejí domů. (Co kdyby si odnášeli nějakou svoji oblíbenou hračku a zítra si neměli s čím hrát?)
  16. Nejsme rádi, když si zařídí své pracovní místo podle svého vkusu. (Co má ten bordel znamenat? Uklidit!)
  17. Hrozíme jim a trestáme je, když se nechovají, jak si představujeme. (V případě dětí říkáme, že zlobí.)
  18. Posíláme je na školení. (Děti posíláme na kroužky.)

Představte si, že se takto chováte k přátelům nebo ke komukoli, koho si opravdu vážíte. To je přece ubohý systém, ne?! Jestli si to také myslíte, proč ho tedy jako ty ovce tolerujeme?

Zaměstnancům předepisujeme, jak se mají oblékat, chceme, aby si na krk věšeli visačky, tajíme před nimi informace, kontrolujeme, co dělají na internetu, požadujeme po nich, aby se nás dovolovali o dovolenou… Nepleteme si firmu s mateřskou školou?

Příklad ze Semca. Toto prohlášení tvoří základ jejich přístupu: „Jednoduše nevěříme, že je v zájmu našich zaměstnanců chodit pozdě, odcházet brzy a odvést co možná nejmíň práce za co nejvíce peněz a třeba si v práci i něco ukrást. Ti samí lidé vedou své domácnosti, vychovávají děti, volí poslance. Jsou to dospělí lidé. V Semcu se k nich jako k dospělým chováme. Věříme jim. Nechceme po nich, aby se nás dovolovali, zda mohou jít na záchod, nebo aby nám ukázali svou tašku a kapsy, když odcházejí z práce. Snažíme se jim dát, co potřebují, hlavně prostor na to, aby mohli dělat svou práci.“

Tedy, jestli chcete více stavitelů katedrál, protřete si oči a ujistěte se, že nepracujete s dětmi. Kolem vás jsou samí dospělí. A jestli jsou, chovejte se k nim jako k dospělým! Tečka.

P. S.: Podívejte se na ukázku dopisu, který dostávají neposlušní zaměstnanci od svých šéfů ve většině firem. Za „Vedoucí úseku“ úseku si dosaďte „táta“, za „Vedoucí personálního úseku“ „máma“, vyměňte pár slov, představte si, že je to mluvené slovo a rázem se vrátíte do dětství. Legrační je, že je to šablona, kterou personalisté posílají „jako Baťa cvičky“.


PÍSEMNÉ NAPOMENUTÍ Č. 1

Vážený pane/ Vážená paní (doplnit jméno zaměstnance),

V návaznosti na náš poslední rozhovor dne (datum) chci potvrdit detaily naší diskuse a vyjádřit vážné výhrady týkající se Vašeho celkového výkonu.
Hodnocení Vašich dosavadních výsledků odhalilo několik oblastí vyžadujících výrazné zlepšení. Tyto nedostatky jsou z pohledu charakteru práce oddělení, ve kterém pracujete, velmi závažné. (nutno uvést v bodech konkrétní příklady – pokud možno měřitelné – cíle, které se nedosáhly, chyby v práci apod.).
Z tohoto důvodu Vás žádáme o zlepšení Vašich výkonů na požadovanou úroveň, a to nejpozději do (stanovení přiměřeného data, např. 1 měsíc). V průběhu následujícího období budeme s Vámi úzce spolupracovat, abychom Vám zajistili maximální podporu a častou zpětnou vazbu potřebnou pro zlepšení Vaší výkonnosti.
Prosím, berte na vědomí, že pokud se Vaše výkony do stanovené doby nezlepší, budeme bohužel nuceni rozvázat s Vámi pracovní poměr podle § 46 odstavce 1, písmena e) Zákoníku práce. Další přehodnocení Vašeho výkonu je naplánováno na (datum podle dohody).

S pozdravem,

………………………………………….. …………………………
Vedoucí úseku Vedoucí personálního úseku