Přemýšleli jste někdy o tom, proč Mao Ce Tung nechal svého času obléknout celou Čínu do odpudivých modrých mundúrů? Stejně tak proč nosí vojáci uniformy nebo proč tradiční internátní školy požadují po studentech stejnokroj? Proč většina firem chce po svých lidech, aby si oblékali stejné věci? Proč většina firemních zákoníků obsahuje klauzuli o oblékání?

Málokdo si uvědomuje, že uniforma podpoří naše kmenové – stádní instinkty, a tedy ochotu přizpůsobit se. Stejnost pak zkrotí lidi, jejich myšlenky a očekávání. Zdá se, že každý „moudrý“ člověk, který chce ovládat a kontrolovat lidi, jim předepíše zejména právě uniformitu. Nevěříte? Otestujte si to sami na sobě. Zajděte do divadla v teplákách a na fotbal ve smokingu. V obou případech pozorujte, jak se cítíte. Pokud to vůbec ustojíte, garantuji vám odsuzující pohledy a snad i komentáře a nadávky. Možná vás tam ani nepustí. Smečka nemá ráda rozdílnost – „Kdo nefandí s námi, fandí proti nám.“ Narušuje to status quo, jež drží skupinu pohromadě. A rozpadlá smečka znamenala v dávných dobách jistou smrt. Pokud vás ten test nepřesvědčil, podívejte na jeden z mnoha psychologických pokusů, které dokumentují to, že ve většině případů dáme přednost přizpůsobení se skupině před vlastním názorem.

Stejně jako své děti oblékáme podle našich (ne jejich představ), tak i zaměstnancům nutíme své představy o tom, co by si měli obléknout. Zejména ve větších firmách je to tak rozšířená praxe, že se nad tím už málokdo pozastaví. Přitom ve své podstatě je to velmi ponižující chování. Ve výrobních firmách vnucujeme lidem stejné uniformy. Stejně tak v kancelářích. Upjatost osmdesátých a devadesátých let, kdy v kanceláři byl povinností oblek/kravata pro muže a kostýmek pro ženy, pomalu odchází. Kravaty pomalu mizí, ani pouhá košile nebo „polo“ není výjimkou. Ze Spojených států k nám (jako tisíce jiných věcí?!) dorazil koncept tzv. „Casual Friday“ (většina firem už to ani nepřekládá). V pátek dovoluje svým zaměstnancům obléci se podle jejich gusta. Mnoho firem vypracovává obsáhlé manuály, kde popisuje, co se nosit smí a co nesmí. Mnohé popisují, co se v pátek smí a nesmí nosit.

Udělejte si malý test pošetilosti těchto vskutku středověkých praktik. Zajděte do práce o víkendu a všimněte si, co máte na sobě. A pokud potkáte i jiné kolegy – uvědomte si, co oblékli oni. Stejně tak, když jedete s kolegy na nějaké utužení týmu – pravděpodobně i tam se lidi obléknou tak, jak je jim to příjemné, ne tak, jak musí. Jestliže se lidé o víkendu oblékají, aby jim bylo příjemně, umožněme jim, ať je jim příjemně každý den! Vždyť je to jedna z nejjednodušších věcí! Přesto tak obtížná…

Bezpečně platí, že čím víc člověk musí, tím méně chce. A čím méně chce, tím více je nutné ho nutit a manipulovat, aby odvedl aspoň nějakou práci. Zamysleme se tedy nad smysluplností směrnic a jiných pravidel, kterými svazujeme jednu ze základních lidských svobod – svobodu oblékat se. A zrušme je! Nechme na lidech, ať se oblékají podle svého gusta. Pokud někdo nemá ve skříni nic jiného než obleky, ať je klidně nosí dál. Pokud má někdo rád pruhované tričko s dírou v podpaží, ať si ho vezme.

Dress code“ neboli předpis, jak se v zaměstnání oblékat, podporuje konformitu. Stejně jako nutíme lidi do stejného způsobu oblékání, vedeme je k tomu, aby používali stejný jazyk a vůbec, aby se stejně chovali. Typická firma se (těžko si to přiznat?!) se tak podobá sektě, která se klaní svému vůdci a symbolům a kde se všichni chovají, oblékají, mluví prakticky stejně. Takové firmy tak svobodu a s tím jakoukoli kreativitu a schopnost inovovat vymění za falešný pocit disciplíny a dojem, že mají věci pod kontrolou.

Možná máte strach, že vám na jednání s důležitými klienty nebo dodavateli přijdou kolegové v rozervaném tričku. Ale vždyť to jsou dospělí lidé! Copak není možné se spolehnout na jejich zdravý rozum a úsudek, že si oblečou to, co je vhodné? Nechte to na nich a věnujte se důležitějším věcem. Co říkáte?!

P. S.: Příště, až vám přijde na interview člověk s modrými vlasy, piercingem v jazyku, v obleku nebo v tričku a vy s tím budete mít problém, zeptejte se sami sebe – co to o vás říká? Je pro vás důležitější vytvořit a ovládat uniformní stádo, nebo vytvořit firmu samostatně přemýšlejících sebevědomých kreativních jednotlivců? Potřebujete oblečení na to, abyste se cítili pohodlně a sebejistě?