Ať se vrátí tak zdraví, jak přišli

Na jedné z konferencí, které jsme v minulosti organizovali, vystoupil můj spolužák z MBA Jarda Ostrčil, HR manažer z CS Cabot. Z jeho vystoupení mi dodnes v hlavě utkvěla jedna fascinující myšlenka. Řekl, že je zodpovědností firmy postarat se o to, aby se zaměstnanec vrátil domů zdravý. Jestliže přišel zdravý do práce, měl by se z ní zdravý i vrátit.

Většina z nás se tehdy pousmála. Hloubka té myšlenky mi začala docházet až časem, kdy jsem na našich zájezdech začal potkávat více a více lidí, kteří si stěžovali na zdravotní problémy potom, co nastoupili do nějaké moderní kancelářské budovy. Já sám jsem čtyři roky fungoval v GE, které se přestěhovalo do čerstvě postavené stavby z betonu a skla v tzv. BB centru na Vyskočilově ulici v Praze. Za tu dobu se mi zhoršila alergie do nesnesitelných rozměrů. Byly doby, kdy jsem v čekárně alergoložky seděl častěji než na poradě svého manšaftu. Ta se mě vždy vyptávala na to, v jakém prostředí žiji a pracuji, a pak vždy pouze pokrčila rameny, když jsem jí vyjmenovával nové zátěžové koberce, klimatizaci, okna, která nejdou otevřít, zářivkové světlo, monitory počítačů,… Prostě chvíli poslouchala a pak zpravidla předepsala silnější vakcínu, kapky a tablety.

Je zodpovědností firmy postarat se o to, aby se zaměstnanec vrátil domů zdravý. Jestliže do práce přišel zdravý, měl by se z ní zdravý i vrátit.

Dnes, sedm let po odchodu jsou mé alergie pryč a mně se spojují ty dva zážitky – můj pobyt v BB Centru a Jardova myšlenka. V této souvislosti narážím často na tzv. syndrom nemocných budov. Světová zdravotnická organizace toto téma zmiňuje už od počátku osmdesátých let (více např. zde). Zajímavé je, že kdykoli dnes přijdu do nějaké kanceláře, stále potkávám stejné zátěžové koberce plné formaldehydu, všude jede nonstop zapnutá klimatizace, která všem obyvatelům budovy zajistí stejný vzduch, bacily i viry, stejné zářivky a stovky počítačových monitorů.

Na svém těle jsem už nespočetněkrát otestoval fakt, že i když hlava moc chce a tělo je proti, hlava nic nezmůže. Jinými slovy, když mi není dobře, můžu se snažit sebevíc a v práci stejně žádný pořádný výkon nepodám, neřkuli, že mě to bude bavit. A tak se při budování kanceláří (nebo než se přestěhujeme) nezaměřujme jen na peníze (či případně design), ale i na zdraví. V práci přece jenom trávíme 1/3 bdělého života. Snažme se tedy, aby to byla třetina zdravá.

P.S.: S touto revolucí souvisí i „Do tělocvičny s nimi.“ Zde je také jeden z mnoha článků na téma syndromu nemocných budov.