A co udělat se šéfy?  Foto: mrettig

Po letech studia demokratických firem mi dochází, že člověk, který dělá, co ho baví, si sám nejlépe rozhodne o tom, co bude dělat, kde to bude dělat, s kým a za kolik. Nepotřebuje řídit nebo vést. Rozhodně nepotřebuje šéfa tak, jak ho známe z dnešních firemních monarchií.

Svým způsobem se tak vracíme tam, kde to všechno začalo. Kruh se uzavírá. V dobách před stroji, kdy bylo vše ruční výroba, byl šéfem zpravidla mistr, jehož role se opírala spíše o přirozenou autoritu než o moc danou organizačním schématem a jinými symboly moci, které tak dobře známe z dnešních firem.

Než začneme roli šéfů měnit, připomeňme si pro lepší pochopení, jak jsem se dostali tam, kde jsme dnes. Přece jenom platí, že kdo nezná historii, má tendenci ji zopakovat i s jejími chybami. V 18. a 19. století to byli řemeslnící, kteří zvládli i ty nejnáročnější úkoly s minimálním nebo žádným dohledem. Jak společnost bohatla, zvyšovala se poptávka a to otevíralo příležitosti k masovější výrobě, než kterou by byla schopna zvládnout nějaká řemeslná dílna. A tak začaly vznikat továrny.

Tupou, monotónní, neustále se opakující činnost ale zvládl člověk bez jakýchkoli dovedností. A najednou tak vznikla i potřeba zkušených předáků – supervizorů. Jenomže tito předáci byli zpravidla jen o trochu zkušenější dělníci. A tak tito předáci potřebovali dohled mistrů a mistři zase potřebovali dohled vedoucích oddělení. Tito vedoucí pak potřebovali náměstky a ti zase ředitele. A tak továrna přinesla obrovskou byrokracii. V té době nebylo jiné možnosti, kde se učit, než u armády, a tak firemní svět převzal systémy řízení, organizace i slovník od vojáků.

Jeden z názvů pro šéfa je anglické slovíčko „supervizor“, které v češtině znamená dozorce. A slyšeli jste někdy, že by vězni spolupracovali ochotně s dozorci? Já ne.

Podstata role dnešního šéfa je tak z pohledu doby naprosto zvrácená. Tzv. „supervizor“ (slovíčko, které jako mnoho jiných přešlo do našich končin z angličtiny) znamená v češtině dozorce. A víte, kde pracují dozorci? V nápravných zařízeních, kterým lidově říkáme polepšovny nebo vězení (více v Čtyři druhy věznic). A kde jsou dozorci, jsou i vězni nebo chovanci. A slyšeli jste někdy, že by vězni spolupracovali ochotně s dozorci? Já ne.

V momentě, kdy zaměstnanci dostanou informace a právo rozhodovat o stejných věcech, o kterých si rozhodují v občanském životě, začnou se zpravidla ptát. Například i na to, jaký přínos má pro firmu role všech možných vrstev šéfů, které pyramida za dobu své existence vytvořila. Mnoho pozic tak přirozeně zmizí, skládky toxických odpadů přestanou existovat a role dozorce se změní na roli koordinátora. Člověka, jehož hlavní přínos bude ve sjednocení skupiny, ve starosti o to, aby měl každý jasno v tom, co je jeho úkol, a měl vše potřebné k práci. Jinými slovy, hlavním úkolem nového šéfa je to, aby lidi okolo něho dokázali odpovědět kladně na dvanáct nejdůležitějších pracovních otázek. A co je pravděpodobně nejdůležitější – v demokratické firmě vedou jiní lidé než ve firmě pyramidální. Protože si je lidé sami volí, jsou to lidé s přirozenou autoritou tj. lidé, kteří rozumí svému řemeslu a zároveň vynikají charakterem. Vstupenkou do managementu už tak není absolvování MBA, předchozí pracovní úspěchy (a jiné medaile, které si s takovou vervou věšíme do životopisů), silné lokty a žaludek. Firma se tak přirozeně a postupně ze žaludkové mění na srdeční .

Seznamme se s tím, jak vznikl moderní šéf, a pochopíme, že šéfa nepotřebujeme.

P. S.: Ke skutečné revoluci dojde teprve tehdy, když si uvědomíte, že lidé okolo vás mají jiné (a často i lepší) nápady než vy. Teprve tehdy si uvědomíte, že je dobré dát jim prostor. Teprve tehdy opustíte mentalitu dozorce a místo toho začnete vést.

P. P. S.: Řekl bych, že nemůžete dirigovat orchestr a zároveň v něm hrát na dva nástroje. 3 ze 4 manažerů přitom dávají přednost odborným věcem před vedením. Podle jedné studie průměrný manažer tráví 60–80 % pracovní doby odbornou prací.