Provazochodectví

Foto: calamur

Život se v mnohém podobá provazochodectví. Neustále balancujeme mezi potřebami práce a potřebami domova. Mezi nároky těla a hlavy. Mezi očekáváními kolegů, přátel a rodiny. Kymácíme se zprava doleva. Občas spadneme. Když máme štěstí, tak do záchranné sítě, když smůlu, tak až na zem.

Takový je život. Důležité je najít po pádu sílu vyškrábat se zpět na lano a pokračovat v chůzi. Jsou provazochodci, kteří jdou ladně, ještě si sem tam poskočí, projdou se zavázanýma očima nebo na laně udělají i stojku. Jsou ale i tací, kteří se po pádu vyškrábou zpět, aby hned zase spadli. A samozřejmě i takoví, kteří se ani nenamáhají po pádu lézt nazpátek a trápit se nějakým balancováním.

Zjednodušeně, život může být lehkost a elegance, ale také pěkné trápení. Následujících devět stručných bodů patří mezi nejdůležitější, kterých se drží ti, kteří na laně balancují s větší lehkostí než většina z nás. Snad i pro vás budou inspirací.

  1. Jaká je moje role na této planetě? Takový člověk ví, o co mu v životě jde, a to dává jeho životu směr, sílu a šťávu. Jedná se o hlavní pomůcku, která nám pomáhá vybrat si v životě správné věci, správné lidi či správné chování.
  2. ANO a hlavně NE! Čím jasněji mají v tom, čemu říkají ano, tím jasněji mají v tom, čemu říci ne. Umět odmítnout se stejnou lehkostí s jakou souhlasíme patří ke klíčovým dovednostem vyrovnaného a spokojeného života. A protože mají jasno v ano, nemají problém s ne.
  3. Sami se organizují. Uvědomují si následující zákonitost: jestliže si život nezorganizujeme sami, vždy se najde někdo, kdo to udělá za nás. A tak se rozhodují sami o tom, co kdy udělají. Sami a pravidelně plánují co, kdy a s kým chtějí dělat.
  4. Znají se. A tak si život zařídili tak, aby vyhovoval jejich stylu a potřebám. Žijí tam, kde chtějí žít, pracují tolik, kolik pracovat chtějí, jsou sami tolik, kolik potřebují být. Volný čas tráví podle svých potřeb a představ. A navíc! Díky svým výjimečným vztahům si dokážou zajistit, aby okolí respektovalo jejich specifika.
  5. Budují vztahy. Vztahy s jejich lidmi jsou pro ně hlavní prioritou. Vědí, že se vztahy je to jako s rostlinami. Když se o ně nepečuje, zajdou. A proto sejí, zalévají, okopávají, přiživují…
  6. Berou ostatní takové, jací jsou. Uvědomují si dobře lidskou přirozenost a to, že s věkem se člověk nemění. Naopak stává se více sám sebou (viz např.: Žába a štír). Proto se nesnaží druhé měnit, minimálně kritizují, a jejich vztahy o to víc kvetou.
  7. Milují, co dělají. Mají jasno v tom, čemu říkají ano a čemu ne, a dokážou to dostat do diáře. Proto tráví valnou většinu času tím co mají rádi, co jim jde, a s lidmi, kteří jim vyhovují. Díky tomu dosahují na výjimečné výsledky a také nejsou unaveni.
  8. Žijí přítomností. Protože dělají co milují, aktivita je obvykle pohltí tak, že nemají prostor přemýšlet o tom, jaké to bude nebo jaké to bylo. V jejich životech je tak minimum strachu a viny – pocitů, které přicházejí právě z přemýšlení o budoucnosti a minulosti.
  9. Jsou pozitivní. Snaží se doslova přistihnout ostatní při tom, co dělají dobře. Ne při tom, co dělají špatně, jak je tomu v našem světě obvyklé (viz např.: Jak plný je váš kbelík?)

Jako každý jiný seznam ani tento není definitivním výčtem nebo snad návodem. Jeho smyslem je hlavně přimět k přemýšlení a snad i inspirovat v tom, jak vypilovat umění provazochodectví a pohybovat se po laně s ještě větší lehkostí a elegancí než dříve. Nebo jinými slovy, jak lépe chytit život za pačesy a žít ho více podle svých představ.