Včera jsem dával do blogu první ze dvou videí, které jsme ukazovali na Svobodě NaŽivoZappos. Zde je druhé. Vishena Lakhianiho jsem potkal v květnu v San Franciscu. Nadchlo mě, co v Mind Valley dělají, a tak jsem ho požádal, ať nás krátce seznámí s tím, co dělají. V Peoplecommu jsme už „zkopírovali“ například jejich „awesomeness report“, já testuji „zápisník vděčnosti“, líbí se mi model „45–5“ a definitivně jsem se zamiloval do jejich „awesomness festu“.

Prostě Mind Valley vřele doporučuji k prozkoumání a třeba tímto videem se dá hezky začít:

Nebo až budete mít cestu do Malaysie, napište jim. Mají rádi návštěvy.

A víte co je zajímavé!? Vishen přiznává, že u spousty věcí, které v Mind Valley dělají, našli inspiraci u Zapposu (viz Štěstí doručeno). Lidi ze Zapposu zase tvrdí, že se učili u Semca (Podivín).

Kdo jste byli ve čtvrtek ve Vzletu už od rána, možná si vybavíte i tohle video (Valentýna snažící se dokola opakovat jedno známé sprosté slovo):

Snažil jsem se tím říct, co říkám i zde. Nejpřirozenějším způsobem učení je pro nás lidi (jak děti, tak i dospělé) nápodoba. Valentýna před pár dny někde (?) zaslechla slovo „hovno“ a teď ho miluje do „zblbnutí“ opakovat a přitom po očku sledovat naše odmítavé reakce.

Snažím se tím ukázat, že možnost pozorovat ostatní, kopírovat je a tak se od nich učit, může být i pro nás zajímavá cesta, jak se posunout ke svobodnějšímu pracovnímu prostředí. Skeptik zajisté namítne, že „kopírovat“ je přece špatně a že je správnější nalézt svou cestu. Já si to myslím také.

Život mě ovšem naučil, že je bláhové prošlapávat hluboký sníh a objevovat objevené, když se mohu vydat za někým v prošláplé stopě. A teprve potom, až vybuduji sebevědomí, se mohu odpojit a vydat se vlastní cestou. Tak se na to dívám po bezmála deseti letech pokusů a omylů a říkám si – pokud nám cokoli dává smysl, proč to nepřevzít? Ovšem s vědomím, že testujeme, co z toho nám sedí, a že vizí je naše vlastní cesta.

Co myslíte vy?

P. S. Díky Vaškovi Pavlínovi za titulky!