Proč volím Zelené?

05. 10. 2017, TOMÁŠ HAJZLER

21.10. jdu zase k volbám (do cz parlamentu) a tento blog píšu proto, abych vás požádal o to samé. Od doby, co můžu volit, volím Zelené (s výjimkou období, kdy jsem uvěřil mýtu o nutnosti volit menší zlo a období, kdy jsem v systém politických stran ztratil důvěru a neúčastnil se vůbec).
Zelení jsou strana, u které jsem si nikdy - jako u jediné - nevšiml nějakých nekonzistentností - vždy si stáli za svým, ať byl u kormidla, kdo tam byl. Stojí přitom za tématy, s kterými já bytostně souzním (viz program), ať už je to vzduch k dýchání, voda k pití, veřejný prostor pro lidi (ne pro developery), funkční rodina na 1.místě (co jiného potřebuje

Jinak - kromě voleb - existují další dva způsoby, jak může běžný člověk pozitivně ovlivnit svět okolo sebe:

Osobní úroveň

Každý si může nalézt svůj důlek, tj. své po-volání a věnovat se tomu, k čemu byl sem na Zem povolán, tedy svému poslání. Věřím, že kdyby každý dělal, co dělat má, nezůstal by kámen na kameni. Život tak, jak bychom si ho přáli, nevolíme jednou za Uherský rok při volbách, ale denně tím, koho podporujeme svou pozorností, energií a - v dnešní konzumní společnosti - především penězi. Můžeme si hledat zaměstnání u nadnárodní korporace a vydělané peníze utrácet u další korporace (případně u nějakého česko-slovenského oligarchy) a tím vlastně non-stop hlasovat pro podporu jakýchsi anonymních akcionářů a tohoto extračního způsobu ekonomiky nebo můžeme podpořit konkrétní lidi z míst, kde žijeme a kde to máme rádi.

Každý si může nalézt svůj důlek, tj. své po-volání a věnovat se tomu, k čemu byl sem na Zem povolán, tedy svému poslání. Věřím, že kdyby každý dělal, co dělat má, nezůstal by kámen na kameni.

Sousedská (komunitní) úroveň

Většina lidí se může pokusit žít tam, kde dnes pouze bydlí (o tom tu píšu furt - viz Bydlet nebo žít?). Jsem přesvědčený o tom, že můžeme, ba dokonce, že si musíme vzít zpět to, o co jsme od devadesátých let přišli - tj. život tam, kde máme adresu. Nemůžeme tam přeci jen přespávat a sousedy tím pádem považovat za cizí, potenciálně nebezpečná individua (v důsledku čehož jsme nucení vydělávat na život místo toho, abychom žili). Je třeba na ně začít ťukat a otevírat jim vlastní dvěře. Je nutné začít podporovat místní ekonomiku (viz výše) a znovu-objevovat alternativy nakupování jako jsou samozásobitelství, bártr, sdílení, opravy, půjčování nebo koupě z druhé ruky.

Život tak, jak bychom si ho přáli, nevolíme jednou za Uherský rok při volbách, ale denně tím, koho podporujeme svou pozorností, energií a, v dnešní konzumní společnosti, především penězi.

Úroveň zastupitelů

No a zpět k volbám, což je ten už výše zmiňovaný třetí způsob, jak ovlivnit svět okolo sebe. To je jediná oblast, která dokáže vyřešit problémy, které přesahují národ nebo stát jako jsou klimatické změny, s tím související uprchlíci, docházející a otrávená voda, prohlubující se sociální rozdíly a chudoba nebo destruktivní ekonomický systém postavený na nekonečném růstu a externalizaci škod. To všechno jsou témata, která si Češi sami nevyřeší. Nevyřeší to Evropská unie ani další podobné spolky v jiných částech světa. Je třeba zformovat nějakou formu planetární vlády.

Jsem přesvědčený o tom, že můžeme, ba dokonce, že si musíme vzít zpět to, o co jsme od devadesátých let přišli - tj. život tam, kde máme adresu.

A co pro to může udělat každý z nás? Právě to, o čem tu píšu - když přijde čas, hodit do volební urny kandidáta, který má tyto problémy na agendě.

Toť vše. 20.-21.října nám držím palce.