Do tohoto blogu jsem už dlouho nic nenapsal – píšu momentálně hodně do Slušného blogu a do Doma v komořanech. Nějakou chvíli tu ale mám v konceptech výňatek z přednášky Vráti Hláska (Rozšířená rodina) z jedné z besed u nás ve škole Na Beránku – pro mě osobně jedna z nejsilnějších myšlenek loňského roku.

Vráťa tam mluví o třech prostorech, v kterých trávíme své životy. Vysvětluje to na dětěch – primární je rodina, domov. Sekundární je prostor, kam musí děti ze zákona docházet – tj. škola nebo zdravotnické instituce. Do terciárního prostoru patří kroužky, sportovní a zájmové kluby a děti tam chodí dobrovolně. Poukazuje na to, kolik dnes věnujeme energie terciárnímu prostoru (výběru kroužků, platbám za ně, rozvážení dětí), sekundárnímu prostoru (výběru školy) a jak zoufale málo se věnujeme jedinému místu, které dítě přijímá takové jaké je, místu, které dítě nevyloučí a poskytuje mu to nejdůležitější, co potřebuje ke zdravému vývoji (=bezpodmínečné přijetí).

U nás dospělých to platí úplně stejně. Jen je to ještě méně vidět. Bohužel – pokud je něco časté, lidská mysl to vyhodnotí jako normální a normální je neviditelné. Řešení té bryndy, které jsem vloni díky Vráťovi objevil se jmenuje „Rozšířená rodina dle vlastní volby“ – viz kniha nebo video a  Mapa rozšířených rodin v ČR.

Zde je celé Vráťovo povídání:

P.S.1: Buďme ve spojení – nejlíp přes fejsbuk nebo newsletter.

P.S.2: Mrkněte také, co píšu o firmách (Slušný blog), o sousedské pospolitosti (Doma v Komořanech) nebo o dětech a vzdělávání (Monte blog).