Adolf Eichmann, Obersturmbannführer SS , nechvalně proslul jako hlavní architekt holocaustu během druhé světové války. V roce 1945 se tajemně vypařil. Teprve za patnáct let ho izraelský Mossad vypátral v Argentině. V roce 1962 byl obviněn a odsouzen k trestu smrti. Při své obhajobě údajně mluvil o tom, že plnil rozkazy, a že v nacistických vyhlazovacích táborech pouze pracoval. Nejenom Eichmann, i jiní zaměstnanci koncentračních táborů tvrdili, že se necítí vinni za smrt jiných lidí, protože pouze chodili do práce.

Mám pocit, že i v dnešní době děláme nezřídka podobnou věc. Mnohdy chodíme do práce a výše mzdy, další odměny a s tím související společenské postavení je pro nás důležitější než smysl toho, co děláme. Nepřemýšlíme o tom, zda produkty (či služby), za které nás zaměstnavatel platí, neničí zdraví či dokonce nezabíjejí.

Na Adolfa Eichmanna si vzpomenu vždy, když moji přátelé sahají po krabičce s nápisy typu „Kouření způsobuje pomalou smrt!“ nebo „Kouření může zpomalovat krevní oběh a způsobit neplodnost“. Účetní v cigaretové firmě, prodejce v cigaretovém kiosku, reklamní agent připravující marketingovou kampaň, poslanec prosazující kouření ve veřejném prostoru či provozovatel kuřácké hospody, by se při spojení s Adolfem Eichmannem pravděpodobně rozlítili. Ale jestliže je na mém výrobku nápis, že způsobuje pomalou smrt, a já se nějakých šedesát hodin týdně snažím, aby moji klienti kupovali a používali můj produkt co nejvíce, potom se nemohu ubránit dojmu, že i já způsobuji pomalou smrt.

Známý obchoduje se zbraněmi. Jezdí velkým autem, tváří se důležitě, létá na služební cesty do exotických afrických, asijských a latinskoamerických zemí. Zprávy o obětech občanských a jiných válek nečte. Fotky dětských vojáků s „jeho“ pistolemi ho nezajímají. Je to jeho zaměstnání. Dokonce říká, že je to zajímavá práce, i když se o ní zásadně nebaví. Mezi známými má přezdívku obchodník se smrtí.

Další známý pracuje léta v marketingu drahých i levných kořalek. Přemýšlí o cílových skupinách, společně s reklamní agenturou vymýšlí, jak svých značek prodat ještě víc. Ani on o smyslu svého snažení nijak zásadně nepřemýšlí. Říká, že marketing je marketing, je jedno čeho, protože všechno se dá prodat. Problém alkoholu spočívá v jeho nadměrné konzumaci. Paradoxem je, že můj známý dostává roční bonus právě za překročení prodejních plánů. A já mám tak pocit, že když můj známý dostane koncem roku tučnou odměnu za to, že se více vypilo, tak to také v konečném důsledku může znamenat, že i více lidí zemřelo. Adolf Eichmann a jeho kolegové, stejně jako moji známí v cigaretovém, zbrojním či alkoholovém průmyslu tvrdili a tvrdí, že na tom, co dělají, není nic špatného. Rozhodně to není nelegální (stejně jako vyhlazovací tábory ve své době nebyly). Je to prostě byznys.

Nick Naylor v excelentním filmu Děkujeme, že kouříte to tvrdí také. Říká, že nějak si na hypotéku vydělat musí.

Já sám jsem před lety pracoval ve splátkové firmě. I když patřila mezi ty serióznější, dodnes nemám správný pocit při vzpomínkách na stránky nesrozumitelného textu, tištěné tím nejdrobnějším písmem, které naši zákazníci podepisovali velmi často bez pochopení, k čemu se vlastně zavazují. A příkladů práce, která zaměstnanci přináší výplatu či postavení a zákazníkům dlouhodobě spíše škodu, bychom našli více. Ale o to nejde.

Nepřemýšlíme o smyslu naší práce. Nehledáme to, čím prospívá ostatním. Naše škoda! Přicházíme tak o moře radosti a energie.

Většina z nás prožije život tak, že třetinu prospí, třetinu propracuje a zbylou část stráví různými „volnočasovými aktivitami“. Jeden výzkum za druhým potvrzuje, že pouze promile lidí hledá v zaměstnání kromě materiálního přínosu ještě přínos emocionální, pocitový. Nepřemýšlíme o smyslu naší práce. Nehledáme to, čím naše práce prospívá ostatním. Jednoduše se spokojíme se mzdou, s možností pracovního postupu a případně s dalšími výhodami. Naše škoda. Chodit do práce a nepřemýšlet o jejím smyslu považuji za jeden z velkých životních omylů. Přicházíme o moře radosti a energie. Stejně tak ani naše výsledky nebudou nikdy výjimečné. Zjišťuji, že plný a spokojený život není pouze zaplacená hypotéka, naleštěný vůz a jednou do roka exotická dovolená. Třetina života je příliš času na to, aby člověk chodil do práce, za kterou dostane pouze zaplaceno.