Tahle debata se mi líbila. Padlo v ní několik, na první pohled zřejmých, ale v druhém sledu velmi provokativních myšlenek hodných zbystření a zauvažování. Zkusím vypíchnout čtyři oblasti, které zaujaly mě (či co mě při tom napadlo) a moc stojím o další pohledy. Díky za ně.

1) Je velký rozdíl mezi tím, čemu říkáme „práce“ a tím, co nazýváme „zaměstnáním„. Zatímco zaměstnání je zpravidla placená činnost, kterou většina lidí vykonává především právě pro obživu, za práci považuje většina z nás jakoukoli činnost, kterou vykonáváme s určitým úmyslem a cílem bez ohledu na to, zda nás někdo ocení.

Proč je všude okolo nás hromada práce (rozbité silnice, plné školky,…) a my přitom máme už bezmála milión nezaměstnaných?

2) Vím, „průměr“ je zavádějící veličina. Přesto však… „průměrná česká žena“ pracuje denně údajně o čtyři hodiny déle než průměrný muž. Mzda naší „průměrné ženy“ je přitom pobuřujících 80% mzdy průměrného muže (zdroj: zde). Existuje hromada práce, která v naší kultuře připadá historicky právě ženám – péče o domácnost, o děti, výživa, úklid a další činnosti, za které jsme si zvykli neplatit. Myšlenka „zpeněžnění“ části těchto činností (tak jako si dnes z daní platíme běžně příspěvky na péči o děti, o nemohoucí, na bydlení,…) není nová. Řadě lidí by mohla pomoci žít důstojnější život, mnoha by jistě pomohla z pasti chudoby a též by mohla do oceňování práce žen a mužů přinést velmi potřebný prvek férovosti.

Proč průměrná česká žena pracuje o 4 hodiny denně déle než muž a bere za to o 80% méně než průměrný český muž?

3) Všude kolem nás je hromada práce (zničené silnice, chátrající budovy, plná místa ve školkách, opuštění penzisté, nekvalitní potraviny,…), které se skoro nikdo nevěnuje. Na druhé straně máme (podle některých zdrojů) už milión nezaměstnaných. Tohle mě zaujalo. Předním jsem si ten paradox neuvědomoval. Na jedné straně je tedy „práce“ jako na kostele a na straně druhé je každý desátý „bez práce“. A z těch, kteří pracují se až 80% pracujících věnuje práci, ke které nemá vztah. Není čas s tím něco udělat?

Proč většina nezaměstnaných „hledá“ práci (místo toho, aby si ji vytvořili)? A proč, když ji nakonec najdou, 80% z nich tvrdí, že k ní nemají vztah, že je nebaví?

4) Myšlenka zpeněžnění (či „ekonomizace“, jak tomu říká Tomáš Tožička – mimochodem můj objev předminulého týdne – jak to, že se neznáme?) domácích a jiných veřejně prospěšných či dobro-činných prací je jedním směrem úvah. Druhým směrem je „de-ekonomizace“ či „od-peněžnění“. Kdo jste zažili život před rokem 1989 nebo i dnes žijete poblíž svých přátel či rodiny, víte že denodenní vstřícnost, výpomoc, výměna, péče jeden o druhého patří k nejhlubším lidským radostem. „Happiness real only when shared“ – štěstí je skutečné, pouze pokud je sdílené. V knize Peníze, nebo život? jsem těmto myšlenkám věnoval, myslím dost místa. Kromě uvědomění, že štěstí = sdílení (v mém neprofesním životě např. projekt cohousingu Kde domov můj?) a také toho, že „štěstí se dělá rukama“ je tu celá nová probouzející „sdílející ekonomika“ – projekty jako Home Exchange, Autonapůl, Odkomunity.cz, Hearth.net a další, o který tak hezky vypráví např. Rachel Botsman. O těchto dvou světech jsem zkoušel mluvit např. zde.

Proč si tolik věcí, které bychom si mohli udělat sami (či půjčit nebo vyměnit mezi sebou) kupujeme, tj. zvyšujeme naši potřebu peněz a tedy i nutnosti se věnovat práci, která bude pouhým zdrojem výdělku?

Tak to je to hlavní, co jsem z té debaty zachytil já. Co na to říkáte vy? Díky.

P.S.1: Dnes ve 13.00 jdu na No Impact Man-a. Moc se na něj těším. Odpo máme první schůzku ve školce, kam začne od září chodit naše Valentýna – je to taková malá svobodná firma :-). A navečer si už nemůžu nechat ujít další Etneteru v HUbu. Zítra od 17.30 máme první přednášku a debatu o Svobodě v práci pro veřejnost (Zbyla tam kupa volných míst. To nechápu.) V pátek mám AMOK. V úterý Břeclav, středa Bratislava (viz níže) a čtvrtek Bratislava II (Večer inšpirácií ve Slovenskej Šporitělně). A v sobotu se uvidíme na TEDx v Praze. Mimochodem, prý jsou ještě místa?? Říkám si, co to s námi je, že jednou za rok nedokážeme naplnit jednu halu, abychom se potkali, nasáli inspiraci a udělali další krok ke společnosti, kde se nám bude lépe žít? Myslím si, že přesně to je rolí TEDů.

P.S.2: Stejně jako pod minulými blogy přikládám svůj aktuální svobodo-pracovní plán na jaro pro veřejnost pro ty z vás, kterým koukání do displaye/obrazovky nestačí a chcete se raději potkat :-)

  1. 16.5. Praha  od 17.30 – přednáškapřihlášky zde – tam si budete moci poprvé koupit Sedmidenní víkend, který nám zítra přijíždí z tiskárny. V našem eshopu bude v prodeji od pátku a v ostatních místech od příšt. týdne.
  2. 21. 5. 2013 / Břeclav – Peníze, nebo život?
  3. 22. 5. 2013 / EUB, Bratislava Peníze, nebo život?
  4. 8. 6. 2013 / RELOVE, Praha Moje cesta k re-love
  5. 13. 6. 2013 / Ži a podnikaj, podnikaj a ži!, Trnava – viz zde
  6. 17.-18.6. Praha, Kurz – Design Svobody v práci

Kromě toho jsou k dispozici trvale tyto tři body:

  1. Konzultace
  2. Knihy
  3. Další zdroje