Potřeba správného kontrastu

Foto: MariSheibley

Zkuste si otevřít nějaký textový editor a zvolte bílé písmo. Začněte psát. Zbytečný pokus. Víme přece, že bílou na bílé neuvidíme. Stejně tak černou na černé a vůbec jakoukoli barvu na stejném podkladě.

Abychom viděli barvu, potřebujeme správný kontrast. A uvidíme vždy něco jiného podle toho, jaký podklad zvolíme. Bílá na černé bude přece jenom trochu jiná bílá než bílá na béžové. To je vcelku jasné. Nevím ale, zda jste si tohoto principu všimli i jinde v životě, v přírodě, ve vesmíru, prostě všude, kam se podíváte.

Je to možná až příliš banální. Ale jenom první pohled, myslím. Všiml jsem si například, že abych pochopil tmu, potřebuji poznat světlo. Abych si všiml přílivu, potřebuji zažít odliv. Jestli chci porozumět a vážit si zdraví, potřebuji poznat nemoc. Jestli chci ocenit bohatství, potřebuji si osahat bídu. Aby mi došlo, co je to štěstí, potřebuji zažít neštěstí. A tak by každý z nás mohl pokračovat do aleluja, že jo?!

Pochopit tento princip mi dává neuvěřitelnou moc, které jsem si dřív nebyl vědomý. Najednou, pouze díky představivosti, která bydlí v mé hlavě, můžu získat spokojenost a vyrovnanost dříve nevídanou. Dovolte pár příkladů z mého života.

  1. Vzduch v Praze. Když si jako kontrast určím vzduch na většině míst havajského souostroví, jsem zpravidla naštvaný. Když si vybavím vzduch v Cotonou (hlavní město Beninu), projdu se po pražské Magistrále, zhluboka dýchám a raduji se z toho, jak je u nás čisto.
  2. Únava. Mám tendenci stěžovat si na únavu. Když si připomenu svůj stav v době, kdy mi lékaři oznámili únavový syndrom, je mi zpravidla skvěle. Když se podívám na naši Valérku nebo většinu malých dětí a to použiji jako kontrast, jsem rázem unavený.
  3. Česká politika. Když se podívám do Švýcarska nebo se zasním nad svými ideály, jsem zpravidla naštvaný. Stačí, abych si ale vybavil žebříček předních světových diktátorů a z plna hrdla křičím: Díky za pana Klause! A za pana Paroubka! A za pana Čunka také!

Víte, co chci říct? Nic neexistuje v izolaci. Vše souvisí se vším. Jin a jang. V životě potřebujeme plus i mínus, abychom ho pochopili a dokázali prožít, tj. abychom získali širokou paletu kontrastů – mentálních obrazů, které naše hlava může kdykoli vytáhnout.

A tak chci říct – nebraňme se špatným věcem, ať už je to nemoc, vztahy, vlastní nálada, zloba, vztek nebo nenávist druhých lidí. Prožijme to naplno. O to víc se nám možná později podaří prožít tu plusovou část škály. A hlavně kdo ví, jestli to na první pohled špatné bude špatné i na pohled druhý (více zde).

Potřebujeme pochopit nemoc, abychom pochopili zdraví. Potřebujeme si osahat neštěstí, abychom dokázali uchopit štěstí. V tom spočívá umění kontrastu. Umění rovnováhy. Umění šťastného života.

A na závěr fór, který v kostce popisuje právě umění kontrastu. Vyprávěla mi ho minulý týden, při sklízení rajčat, sousedka Klárka: Žid přijde za Rabínem a stěžuje si: „Rabíne, mám dvanáct dětí a malý byt. Je tam strašně těsno. Pomož mi.“ Rabín se zamyslí a říká: „Kup si slepici a vezmi ji domů“. Muž to udělá, ale doma je ještě těsněji. Opět si stěžuje. Rabín tentokrát radí: „Kup tele a vezmi ho domů.“ Muž kroutí hlavou, ale udělá, co Rabín káže. Po několika dnech je mu doma už ale opravdu těsno. Vydá se tady znovu za Rabínem a říká: „Rabíne, poradil jsi mi nejprve slepici, pak tele a doma je to horší a horší.“ Rabín se zamyslí a řekne: „Kup krávu a vezmi ji domů.“ Žid silně zapochybuje, ale úcta k autoritě je silnější než zdravý rozum. Koupí tedy krávu a přivede ji do bytu, kde už se tísní manželka, dvanáct dětí, slepice a tele. Život je teď už opravdu nesnesitelný. Vydá se tedy znovu za rabínem, tentokrát pevně rozhodnut, že už si žádné další zvíře kupovat nebude. „Vezmi krávu, tele i slepici a prodej je.“ Pak mi přijď říct, jestli je doma ještě těsno.“, radí nyní Rabín. Žid hledí jako omráčený. Jeho malý byt mu nikdy předtím nepřišel větší.

P. S.: Čím více studuji opravdu šťastné lidi, tím více zjišťuji, že mají jednu věc společnou. Chápou, že všechno v životě má svůj protipól, svůj kontrast. Plus má své mínus, dobro má zlo, jin má jang. A nejenom že tento mechanismus chápou, ale hlavně s ním umějí správně naložit.

P. P. S.: O tomto tématu poutavě vypráví Alan Watts, i když z trochu jiného úhlu pohledu. Pokud jste neviděli, mrkněte se: