Tahle přednáška mě bavila. Vloni v listopadu na pražském UJAKu, pár dní před návštěvou MU v Brně, tzn. mluvil jsem tam víceméně o stejných věcech. Náhodou jsem ji objevil na netu, a tak ji dávám sem k „obecnému prospěchu“. Třeba bude někoho taky bavit. Jen upozorňuji, není to nic novýho.

Mělo to být o rovnováze mezi prací a soukromím, a tak se to víc než trefilo do mého tehdejšího rozpoložení. Mimoto jsem před jménem a za jménem ještě nikdy neviděl tolik písmenek! To mě nadchlo. To víte, my krysí závodníci! Tak dlouho jsme to tahali, až nám dali písmenka před, za a pod jméno (jenom nad zůstal volný prostor) a my si začali připadat důležitý. A běželi jsme dál, až jsme třeba něco i vyhráli. A některým z nás došlo, že jsme sice první nebo druhý, ale pořád jsme ty starý, dobrý krysy. Závodící, poměřující se, posilující si vlastní důležitost nakupováním věcí a chozením do (ne úplně milované) práce ve snaze si na ty věci vydělat. Nic moc pocit. I kdyby tahle přednáška pomohla jednomu krysímu závodníkovi v zácviku, tak pro mě „mission accomplished“. Mějte se!