Smyslem podnikání je maximalizace zisku pro vlastníky. Všechno ostatní je charita.” … je to už pár let, co jsem se začal tomuto zažitému – pro život ale přitom extrémně destruktivnímu – přístupu k podnikání podivovat. Začal jsem si všímat, kolik lidí se v našem světě věnuje naprosto zbytečné a ubíjející práci (zároveň ale mnohdy absurdně nadstandardně honorované), která ničí duši, zdraví i planetu. Začalo mi docházet, proč se mottem tolika lidí okolo mě stalo “KZP”, aneb “Konečně zase pátek” či též “K***a, zase pondělí”. Začal jsem se podivovat nad tím, kolik lidí nakupuje – ne to, co potřebují, ale to po čem touží především proto, aby se vyrovnali lidem, které nemusí a narovnali si tak své pošroumané sebevědomí. Přestalo mi jít na rozum, kolik firem svými produkty na jedné straně prokazatelně za/u-bíjí, aby se na straně druhé vykupovali často opět absurdními „CSR aktivitami“. Začal jsem se hlasitě podivovat nad nesmyslnostmi našeho školního systému, který ve své většině ještě dnes trestuhodně zabíjí jakékoli projevy originality a lidskosti a připravuje tak lidi stále ještě na šablonovitý svět 20.století – na svět, který už ale dávno skončil. Došlo mi, že absurdit je v našem systému víc než by bylo – pro většinu z nás – zdrávo. Věděl jsem, že mám dvě možnosti, jak se k nim postavit – buď můžu zkusit oblíbený pasívní cynismus nebo aktivně přispět k tomu, abychom to společně změnili.

Smyslem podnikání je maximalizace zisku pro vlastníky. Všechno ostatní je charita.” … je to už pár let, co jsem se začal tomuto zažitému přístupu k podnikání podivovat.

Pocházím z rodiny, kde čtení bylo odjakživa základní společenskou aktivitou. Od dětství jsem proto zanícený knihofil. Bylo jen otázkou času, kdy se moje potřeba přispět ke změně toho, jak podnikáme (a organizujeme naší společnost) spojí s mojí láskou ke knihám. Došlo k tomu v roce 2010, kdy jsme se rozhodli vydat tři knihy a tím do naší části světa přinést příklady firem, které fungují spíše jako spole-čenství (tj. organizace se společnými ctnostmi) než jako bez-ohledné, ničivé stroje na peníze. Šli jsme do toho bez jakékoli vydavatelské zkušenosti. Jen s hlubokou vnitřní potřebou představit v Čechách a na Slovensku organizace jako jsou Semco, Zappos, W.L.Gore a později Summerhill nebo Patagonii. Učili jsme se za pochodu. Když už byly knihy na světě (tj. v naší garáži a v našem obýváku) stáli jsme před otázkou, jak je dostat k lidem, přišli knižní distributoři s tím, že chtějí za prodání našich knih 50% z každé knihy. To už jsem věděl, kolik z každé knížky dostává autor, překladatel, grafik, DTPák, korektor, tiskař, nakladatel,… a na vlastní kůži jsem si tehdy poprvé sáhl na – dnes běžný – systém dělení se o výsledky společné práce. Uvědomil jsem si to, co slyším ze všech stran. Ten, kdo odvede tu podstatnou práci, tj. vyrobí produkt (např. pěstitelé bavlny, kávy, rýže,… obecně zemědělci, šičky oděvů, výrobci nábytku a dalších věcí) odchází od společného díla se směšným promile. Obří díl koláče zůstává především v super a hyper-marketech a další obchodních společnostech. Cítil jsem, že to není správně (viz zde). Navíc v našem pojetí podnikání – většina aktivit, kterým se věnujeme je buď zcela nezisková nebo spíše málo zisková, že pokud bychom Kosmasu, Luxoru a dalším odevzdali 50% ceny z každé knihy, musel bych po večerech chodit smažit hamburgery, abych se vůbec tématu změny podnikání mohl věnovat.

Video nahoře jsem natočil v létě 2011 ve slovinském Piranu. Byl to pro mě tehdy obří experiment. Rozhodli jsme se zkusit ty knihy k lidem dostat vlastními silami. S pomocí přátel, spřízněných duší, HUBu, několika kaváren a kamarádů ve Veselé nohavici (detaily zde). Neměli jsme ponětí, zda je 7000 knih málo nebo hodně a zda nám všechny nezůstanou nakonec v obýváku. Co následovalo ale předčilo veškerá má očekávání a já měl pocit, že znovu chodím do školy. 2500 ks Zapposu zmizely během chvíle, pak došlo 2000 ks Svobody v práci a nakonec – jsme minulý týden poslali do tiskárny dotisk 2.vydání Podivína. Mezitím mezi lidmi koluje přes 3000 kusů Peníze, nebo život?, přes 3000 kusů Summerhillu a dalších několik tisíc kusů Na čem dnes záleží, Sedmidenního víkendu a nově Zodpovědné firmy.

Knihy se pro nás staly jedním z nejdůležitějších způsobů, jak lidem ukázat, že podnikat je možné i jinak – svobodněji, zodpovědněji, prostě prospěšněji a udržitelněji.

Koupit naše knihy není snadné (je třeba pro ně zajít na nezvyklá místa či na internet), ale já si myslím, že právě toto zdánlivé ztížení pomáhá tomu, že si je kupují spíše lidé, kteří je potřebují, raději než že by po nich pouze toužili. Daleko častěji se tak stane, že kniha někde na poličce nezapadává prachem, ale pomáhá měnit náhled, inspiruje a slouží i jako manuál k výše zmiňovaným změnám. Ebooky už jsou konečně na spadnutí.

Já osobně nepatřím mezi lidi, kteří by kontrolovali výsledky a po bytě si rozvěšovali získané medaile. Nevím tedy, jaký efekt na českou a slovenskou společnost naše knihy zatím měly. Pravidelně však potkávám lidi, kteří s jejich pomocí přestavěli vlastní život a/nebo firmy, v kterých fungují. Já si tedy myslím, že mise prvních sedmi tisíc kusů byla splněna a i díky tomu vidím v pokračování naší nakladatelské i distributorské činnosti s peoplecommem obrovský význam. Děkuji vám z celého srdce za to, že nám s tím pomáháte. Bez všech vašich doporučení, bez všeho toho úsilí, které je třeba k získání těch knih vynaložit a především bez toho, že ty knihy vůbec čtete, by to nebylo ani trochu možné. Díky a oslavme to!

P.S.: Položte si hlavu na levé rameno a podívejte se do počítače Hanky Valentové, editorky s kterou už se konečně blížíme do ranného finále naší další knihy 13000 dní.

Klementinum