Včera jsme se z Kodaně na pár dní přemístili ke kamarádovi do Fríska. Do malé vesničky na úplném severu Holandska. Dnes ráno jsme se sebrali a jeli se podívat do nedalekého města. Mě nadchlo, že jsme za sebou přivřeli dveře. Jen tak. Klap. Kamarád podobně nezavírá ani auto. A já se vždy v takových místech zaraduji a připomenu si, jak snadný a radostný je život postavený na důvěře.

Dochází mi ale přitom, že aby to bylo možné, je zapotřebí několik parametrů. Především to není možné v anonymních skupinách, kde lidé mají společné víceméně pouze místo pobytu (velké firmy, velká města a další umělá společenství). Ve zmiňované vesničce je s bídou deset domů. Ve městě, kam jsme jeli (Dokkum) žije už ale 13,5 tisíce obyvatel. Podívejte se, jakou ceduli si pověsili na jeden z tamních supermarketů (viz níže). Jakoby jiný svět. Nedůvěra, strach, krádeže, slídění, kontrola, tresty, extra náklady. Alespoň okolo tohoto supermarketu.

Dnešní většinový (nejenom firemní) svět se podobá spíše tomu Dokkumskému než tomu, kde sedím nyní. Víme ale, že existuje stále více příkladů společností a míst, kde nemají strach „nechat dveře (po)otevřené“. Firem, kde není nutné ukazovat kartičku nebo tašku, kde nesledují, co děláte na počítači, neměří docházku, neodposlouchávají hovory, nekontrolují jakým způsobem používáte firemní majetek.

Myslím si, že proto, abychom si mohli věřit, je třeba se znát, být si blízko, sdílet základní hodnoty a pohled na svět. Anonymní města toto zpravidla neumožňují. Proto je třeba v nich tvořit menší vesničky a s nimi i starou dobrou venkovskou důvěru.

Víme tedy, že to jde. A víme, že aby to bylo možné, je (mimo jiné) nutné z velkých anonymních „měst“ udělat menší „vesničky“, kde se lidé budou znát tak, aby si mohli věřit. A že když si uvěří, přestaneme najednou potřebovat všechny (nebo valnou většinu) těch kontrolních mechanismů, které nás stojí mnohem, mnohem víc, než bychom si vůbec dovedli uvědomit. Alespoň to je moje přesvědčení.

P. S.: A tohle je fotka z vedlejší vesnice. Taky zajímavá ukázka (ne)důvěry. Skoro jako na mnoha místech v Čechách. (Všimněte si, čím je ta skluzavka přidělaná k lavici).