human-stomach-ph

Už je to let, co jsme si s Danielou povídali o žaludkové firmě (viz Žaludková a srdcová firma). Minulý týden jsem si na ten rozhovor vzpomněl – narazil jsem na zprávu o tzv. zpětné hypotéce. Penzista vlastnící nemovistost s potřebou si na stará kolena přilepšit, si může sjednat úvěr od společnosti Finemo. Tato firma pak vyplácí seniorovi měsíčně určitou přilepšující částku. Po smrti klienta získává firma výměnou jeho dům či byt. I proto se tomuto byznysu říká „obchodování se smrtí“ (viz např. Do Česka dorazili obchodníci se smrtí). Možná tomu jenom blbě rozumím…

Ať už je to jak je to, přemýšlím o tom, kam až jsme my lidé schopní zajít v tolerování prasáren a prasárniček okolo nás. Většinová populace dnes nemá třeba problém s krvelačnými exekutory, dlouhá léta jsme tolerovali loupeživé prodejce předražených šmejdů (než nás z letargie probrala Silvie Dymáková a její Šmejdi). Zprávy o ošizených potravinách, toxických lahvičkách či hračkách pro děti už ani nečteme. Bezostyšná manipulace a lhaní v byznysu a politice (viz např. Válka je mír. Svoboda je otroctví) nás snad už ani neruší. Zvykli jsme si. Myslíme si, že to je součást života v moderní kapitalistické společnosti, a že každý jsme si zodpovědní (pouze) sami za své životy. Komu to vadí, ať si to řeší.

„Pokud má kapitalismus přežít a my s ním, je třeba znovu-objevit morálku, etiku.“ Gary Hamel

Nedochází nám, jak moc jsme propojení, a že když se ve společnosti lže a krade i my budeme nakonec lhát a krást. Důležité je připomenout i starou lidovou moudrost o tom, že kdo lže, ten krade a kdo krade, může i zabít. Zdá se, že zlu stačí, aby dobro mlčelo. A já myslím, že v dnešním světě je mnoho situací, kdy je třeba přestat mlčet a začít mluvit. Morálka jakoby by byla ve většinové společnosti „de mode“. Hodnoty jako pokora, štědrost, přejícnost, mírumilovnost nebo soucit, díky kterým jsme jako druh přežili, se od nás odstěhovaly neznámo kam. Místo nich se spoléháme na právo (o právu se přitom hovoří jako o nejnižší formě morálky) a stále častěji i na to, aby nás při šizení (práva) nechytnou.

„Kolik máme okolo sebe lidí s žaludkem natolik citlivým, že to co nám jako společnosti škodí, nakonec vyvrhneme?

Zdá se mi, že je to otázka síly žaludku. Ve zdravém těle to funguje tak, že ti s citlivějším zažíváním reagují na to, co je zdraví neprospěšné, např. tlakem v břiše, případně tím, že se jim žaludek tzv. zvedne. Často tak, že to nezdravé vyhodí ven. Je to ozdravný pud, kterému vděčíme našim tělům, že nám pomohou rozpoznat to, co nám škodí. U lidí se silným žaludkem (o nichž pojednává např. film Fishead nebo kniha Hadi v oblecích) je tato reakce vzácnější případně neexistující.

Zlu stačí, aby dobro mlčelo.

Mám k tomu tématu dvě otázky: „Kolik máme okolo sebe lidí s žaludkem natolik citlivým, že to zdravé a šťastné společnosti nakonec vyvrhneme? A kolik z těchto lidí je o tom, co je dobré a co zlé ochotné a schopné mluvit? Co myslíte?

K tématu hranic, které bychom neměli překračovat a síly našich žaludků, které nám to dovolují doporučuji dokument Dělníci bulváru – především nábor nových dělníků od minuty 50:30.