Kofoloví reklamníci před lety říkali: „Když ji miluješ, není co řešit“. Já myslím, že to platí i jinde. Řekl bych, že když někoho nebo něco milujeme, není třeba, aby nás do toho druzí postrkovali, neřkuli aby nám za to platili. Žijeme ale ve společnosti, která si myslí, že láska patří tak možná do našich ložnic či romantických filmů. Proto postrkujeme a uplácíme. A protože je to tak časté, naše mysl to vyhodnotí jako normální. A když je něco normální, proč bychom se tomu měli divit? Proč bychom se měli divit všemu tomu legálnímu uplácení, když už toho nelegálního je až, až?

Proč? Protože láska (tj. i trávení života s tím, co milujeme) je lepší než strach, frustrace, či nuda. Alespoň to si já myslím. A pokud si to myslíte též, pojďme se všem těm tzv. věrnostním programům, výrobkům či službám „zdarma“, dárkům navíc a dalším formám dnes legálních ú–plat–ků po–divit. Co říkáte?

Schválně, vy kteří podnikáte, umíte to bez uplácení? I toho (dnes) legálního?