O havranu, sýru a lišce
Foto: gun show

„Havran, vzav sejr na vokně, letěl s ním na jeden vysoký strom.“

„Uhlédavši jej liška, zachtělo se jí toho sejra. I promluvila k němu lahodnými slovy, řkoucí: „O havrane, kdo jest tobě podobný? Neb žádný pták nemá takového peří, jako ty. A nevím, aby pěknější pták mohl nalezen býti, kdyby toliko k té kráse nějaký hlas měl; než tak mám za to, že máš hlas přiobhroublý.“ Havran se radoval z té marné chvály a chtě se více zalíbiti a hlas svůj okázati, vztáhši krk, silně zkřikl. A jakž ústa odevřel, hned mu sejr vypadl. Ten pochytivši chytrá a lstivá liška, rychle jej pohltila. Teprvá havran přestal, porozuměv tomu, že slova té lišky líbezná s lstí a nevěrou byla smíšená.” (zdroj: Ezopovy bajky).

Jestliže nás pochválí, snažíme se ještě víc. Jestliže nás zkritizují, bolí nás to a trápíme se. Proč? Protože si nevěříme! Proto potřebujeme tolik ujišťovat od ostatních o tom, jak hodnotní jsme. Proto nás tolik znejistí kritika druhých. Je to jako bychom seděli ve výtahu, u kterého ostatní rozhodují o tom, zda nás pošlou nahoru nebo do podzemí.

A jak tedy častěji ovládat svůj vlastní výtah po svém?

Dělat to, co mi jde a co mě baví s lidmi, kteří mi vyhovují a já jim.

Potom je daleko větší šance, že mohu být tím, kým jsem, a ne tím, kým mě chtějí mít ostatní. A to má velmi silný vliv na to, jak jistý si jsem tím, kdo jsem a co dělám. A lišky, kterými se dnešní svět jen hemží, už na mě tak často nevyzrají.

Hlavním smyslem naší Cesty kolem světa je právě pomoci účastníkům zvýšit sebevědomí, tím i sebejistotu a v konečném důsledku žít větší měrou svůj život.