Snímek obrazovky 2014-04-08 v 20.01.39

Tak tohle mi vysvětlete. Jak to, že si český notář dokáže za pár minut práce naúčtovat 11401,- Kč, zatímco není výjímkou, že český učitel na pozici asistent (např. u nás ve škole téměř rovnocenný učitel) si za měsíc (!!!) své práce naúčtuje nezřídka třeba i pobuřujících 8500,- Kč hrubého? Vzpomínáte na „Práci na hovno„? Jak to, že zemědělce, řidiče, zdravotníky nebo učitele odměňuje naše společnost neporovnatelně hůře než třeba realitní či burzovní makléře, firemní právníky, různé manažery nebo zmíněné notáře? Čím to, že čím smysluplnnější práce, tím hůře je hodnocená?

Jaký je význam či hodnota práce učitele? Každý učitel má, dle mého, lví podíl na výchově několika desítek lidí, kteří se o nás budou jednou starat (až my – dnešní dospělí – zestárneme natolik, že už nebudeme schopní se sami o sebe postarat). Tyto dnešní děti budou jednou rozhodovat o kvalitě naší společnosti a našich životů. A protože je lidský život relativně krátký, nebude to trvat zase tak dlouho.

Jak to, že zemědělce, řidiče, zdravotníky nebo učitele odměňuje naše společnost neporovnatelně hůře než třeba realitní či burzovní makléře, firemní právníky, manažery nebo zmíněné notáře?

A notář? Jaký je význam jeho práce? Dumal jsem o tom, googloval jsem (např. zde), ptal jsem se lidí. Ať si ale lámu hlavu, jak si ji lámu, nevidím jinou úlohu než „pojistku proti nedůvěře“ ve společnosti. Čím méně si totiž mi lidé věříme, tím více se spoléháme na systém, tedy i na notáře. Tím více jištění, tj. razítek a papíru potřebujeme. Možná mi něco uniká, ale notář je, dle mého, úředník. Nic nevytváří, jen administruje. Sepisuje, razítkuje, přeposílá a skladuje papíry. Ve zdravé společnosti je význam jeho práce nulový. To si myslím já. Samozřejmě připouštím, že jsem vedle jak ta jedle. Jestli ano, vyveďte mě z omylu.

Čím méně si občané důvěřují, tím méně se spoléhají sami na sebe. Tím méně si vystačí sami mezi sebou. O to víc potřebují stát, politiky a celý s tím související aparát (např. včetně notářů).

A proč o tom píšu? Přestěhovali jsme se. Jako rodina i jako podnik. Jako firma fungujeme na dvě iča. Na moje a na Peoplecomm. Peoplecomm je sro, a přestěhování sídla sro vyžaduje ze zákona (podle principu 3%) horu papírů a kordón úředníků. Hora papíru, to je zlatý důl pro notáře. Ty, které jsem poznal, jejich práce nijak zvlášť nerajcuje. Většinu ani nenapadne, že práce by měla mít nějaký vyšší smysl. Berou ji jako čistou ekonomiku. Když pominu to, že v roce 2014 ještě vůbec vyžadujeme jeden po druhém pevnou adresu (tj. trvalé bydliště a sídlo společnosti), kroutím nechápavě hlavou, co všechno jsme byli nucení absolvovat při přestěhování z Prahy 4 na Prahu 4. Jaký aparát jsme si v roce 2014 vytvořili!? Bolí mě vědomí toho, že 1/2 roku trávíme svůj produktivní život (tj. půl života jenom tím, abychom celý ten aparát uživili). Mistrně o tom hovoří Radovan Ďurana:

To vědomí mě bolí. Co mě ale pobuřuje je ten nebetyčný rozdíl mezi povoláními bez kterých se naše společnost těžko obejde a těmi, které já osobně považuji za zbytečná. Podívejte se jenom na účet, který jsme si od pana notáře odnesli:

– sepsání rozhodnutí společníků – 4000,-
– úkon složený se sepsáním dalších rozhodnutí – 1500,-
– ověřený opis – 630,-
– výpis z OR – 50,-
– hotové výdaje – 450,-
– DPH – 1392,-
– právní pomoc – 1000,-
– hotové výdaje – 50,-
– legalizace – 90,-
– DPH II – 239,-
– Kolek – 2000,-

Samozřejmě náklady na vytištěný papír, toner, razítka, energie, ztracený čas a chuť všech zúčastněných je navrch. Pro zajímavost: V kanceláři u notáře jsme seděli 26 minut, z toho většinu času jsme jen tak čekali. Pan notář nám přišel podat ruku a 4 minuty s námi mluvil. Nechali jsme mu tam 9401,- Kč (další 2000 Kč jsme odevzdali kolegům) a upřímně, kromě DPH, nerozumím významu ani jedné položky na jeho účtu. Platím ze strachu, protože „se to musí“.

Učitel pomáhá vychovat lidi, kteří se o nás budou jednou starat. Tyto dnešní děti budou jednou rozhodovat o kvalitě naší společnosti a našich životů. Význam jeho práce pro společnost je obrovský.

Jak to, že učitel – ten, který od pondělí do pátku věnuje mnohdy veškerou energii tomu, aby vychoval ty, kteří se o nás budou jednou starat, dostane od společnosti promile toho, co dostávají mnozí „úředníci“ a „zprostředkovatelé“? Opravdu si jich ceníme tak málo? A nepodřezáváme si tím větev? (viz zde) nebo:

Možná je to logické a já bych se měl přestat divit. Čím smysluplnnější práce, tím spíše ji někdo dělá pro zadostiučinění. A naopak. Čím nesmyslnější, tím více je třeba externích důvodů (nejčastěji peněz). No ne? Kdo by dobrovolně, zdarma dělal třeba bankovního úředníka nebo zmíněného notáře?