Vždy, když vlezu do letadla, se zalíbením sleduji instruktážní video letecké společnosti nebo pantomimické představení letušek a stewardů.

Oblíbil jsem si zejména tu pasáž o poklesu tlaku v kabině, kdy nám zástupce letecké společnosti vysvětluje správný postup při cestování s dětmi. Masku podle jejich rady nasazujeme nejdříve sobě, utěsníme, upravíme a teprve potom ji navlékáme spolucestujícímu dítěti. Ten princip nepokrytého sobectví mne fascinuje, neboť v sobě skrývá jedno velké moudro o lidské přirozenosti.

Vybavte si, kdy jste naposledy byli nemocní, kdy vás něco bolelo nebo jste prostě nebyli v pohodě. Vzpomeňte si, jak moc jste v té chvíli přemýšleli o ostatních – o jejich potřebách, o tom, jak s nimi vyjít a jak to udělat, aby se jim s vámi dobře žilo nebo spolupracovalo?

Pravděpodobně moc ne. Když člověka něco trápí, cítí bolest (ať fyzickou nebo psychickou) a nesoustředí se na nic moc jiného než právě na tu bolest. A ta bolest nás často tak pohltí, že ztratíme pojem o okolním světě.

Proč to tak je?

Zařídila to příroda. Kdybychom v letadle dali masku nejdříve dítěti, sobě bychom to už nemuseli stihnout. Když dáme přednost spolupráci s kolegy a rozhodneme se ignorovat píchání v boku, můžeme se z ničeho nic ocitnout v nemocnici a ze spolupráce tak jako tak nic nebude.

Nasaďme masku nejdříve sobě, teprve potom ostatním… tj. udělejme maximum proto, abychom byli spokojení! Pouze tak můžeme být přínosem pro ostatní.

Ve vědomé části naší hlavy je místo vždy pouze na jednu věc. Když myslím na růži, nemyslím na kopretinu. Když se zabývám sebou, nemyslím na ostatní. A když nemyslím na ostatní, vždy se to někde projeví. Neplním sliby, důvěra slábne, vztahy se hroutí. Místo otázek a zájmu o druhé vyprávím dokola své příběhy, dojmy a starosti. To ale většinu lidí nezajímá. A jestliže nejsem v pohodě, „chybí mi kyslík“, moje tělo se ho snaží obstarat. Na problémy ostatních jednoduše nemám prostor. Bez zájmu o ostatní jsem spolehlivě na cestě z kopce každého vztahu. Proto můj hlavní úkol je postarat se o to, aby mi nedošel kyslík. Abych byl spokojený a v pohodě – nepokrytě, sobecky přesně podle instruktážních videí leteckých společností. A když už mi kyslík dojde (a to se stává!), z letadla vím, že masku nasadím nejdříve sobě a teprve potom ostatním. Zkuste to také!