Na co nás připravují ve škole?

Foto: archiv

Všimli jste si, že ti nejchytřejší ve škole nejsou těmi nejúspěšnějšími v životě?

Ve škole nás učí fakta. Úkolem žáka během 9–17 let školní docházky je shromáždit a zapamatovat si co nejvíce. Ti, kteří mají dobrou paměť nebo se o daný předmět zajímají, mají nesrovnatelnou výhodu oproti těm, kteří mají jiné zájmy a jiné přednosti než právě paměť. Kromě toho fakta jsou minulost a někteří lidé již od přírody směrují svou pozornost do budoucnosti. Vize a představy o budoucnosti ale do školy nepatří.

A proto malí vizionáři ve škole zaostávají za sběrači faktů a znalostí. Sběr dat (obzvlášť tak, jak nám ho zprostředkovává většina učitelů) je často tak nudí, že kromě horších známek nosí domů i poznámky. A tak ten malý vizionář „vyrušuje, nedává pozor, je neukázněný, neposlušný…“

Zdá se, že pro úspěch v životě potřebujeme něco jiného než plnou hlavu vzorečků, dat, zákonů a jiných znalostí. Nepotřebujeme ani poslušnost a kázeň. Potřebujeme sebevědomí, dovednosti komunikovat a touhu uspět, tj. vizi, představu toho, jaké to může být v budoucnu.

Proč vůbec existují školy? Aby do nás nahustily hromadu znalostí a vybavily nás certifikáty? Nebo aby vyprodukovaly sebevědomé bytosti, které se nebudou bát vyrazit vlastní cestou?

V momentě, kdy skončí povinná školní docházka, se děje něco zajímavého. Sběrači dat mají před vizionáři obrovský náskok. Na vysvědčení se jim lesknou jedničky, kromě toho mají obvykle sadu dalších certifikátů, medailí, diplomů a punc premianta. Vizionáři (pokud se jim podaří školu dochodit a nejsou odsunuti do speciálního zařízení pro děti s poruchami chování) končí s trojkami, čtyřkami, často i s nižšími známkami z chování.

Sběrači pokračují ve sběru na dalších školách a dál kumulují certifikáty a diplomy svědčící o tom, co nasbírali. Jednoho dne na základě těchto osvědčení získají slušné zaměstnání.

Ti neposlušní trojkaři, čtyřkaři se buď ještě chvíli trápí na středních nebo vysokých školách, nebo hned vstupují do života. Díky své orientaci na budoucnost mají nápady, za které se dnes platí. Nemají hlavu zatíženou starými fakty a obvykle životem proplouvají s větší lehkostí. Zakládají své podniky, razí nové cesty, produkují originální a tím i oceňované nápady. Náskok sběračů tak během krátké chvíle mažou.

Položme si tedy otázku, proč vůbec existuje vzdělávací systém? Aby do našich dětí nahustil hromadu znalostí a vybavil je certifikáty, díky kterým získají slušné zaměstnání? Nebo aby vyprodukoval sebevědomé bytosti, které se nebudou bát vyrazit vlastní cestou a změnit svět? Já jsem si ve vzdělávacím systému odseděl 26 let. S jeho následky se budu vypořádávat celý život.