Když jsem před časem viděl jeho první vystoupení, brečel jsem. O to víc mě nadchlo, že někdo našel chuť a odvahu ho pozvat k nám.

A že tu proto Nick Vujicic v září poprvé vystoupí.

Říkám si, jestli chlápek bez končetin „MŮŽE“, jak to, že valná většina lidí okolo „NE-MŮŽE“? A jak to, že v životě tak snadno vyměníme „MOC“ za „BEZ-MOC“ nebo dokonce za „NE-MOC“?

Pozorovat chvíli tohohle pána může být doslova život měnící. Člověku nemůže nedojít, že všechno to musení, nesmění, pocity, že to nejde, že je to těžký, ty tisíce důvodů proč ne… , jsou vlastně jen výplody naší ustrašené mysli. Vždy, když ho poslouchám, dumám o tom, že život není problém, který je potřeba vyřešit. Život prostě je. Stačí ho jen žít.