Mám tu dva texty od Jána Košturiaka. V češtině! Kdo o něm slyšíte poprvé, podívejte se na jeho přednášku z první Svobody NaŽivo (viz výše), přečtěte si jeho Devět otázek nebo se podívejte na jeho knihy. A pokud vás jeho pohled na podnikání a práci chytí za srdce tak jako před lety mě, udělejte si za  námi 13.6. výlet do Trnavy – Podnikaj a ži!

Proč nás to nejdůležitější pro život a podnikání nikdo nenaučil?

Znám podnikatele, kteří dokonale rozumí svým produktům, technologiím, mnozí i svým zákazníkům a celému byznysu, ve kterém podnikají.

Máte děti? Vychováváte je? Máte na ně čas a víte, jak se má pracovat s dětmi? Stalo se vám, že jste si přečetli knížku o rozvoji dítěte nebo emocionální inteligenci a byli jste zaskočeni tím, kolik chyb jste napáchali na vlastních potomcích? Nevím jak vy, ale já jsem si své děti nevybíral přes assessment centra a nemám žádné psychology, poradce a kouče, kteří by s nimi pracovali na jejich rozvojovém programu. Trápíme se s nimi s manželkou a oni s námi.

Je to zvláštní pocit, uvědomit si, že člověk udělal chyby na vlastních dětech. Chyby,  které se někdy už ani nedají napravit. Stejně zvláštní je pocit, když stojí úspěšný podnikatel ve svojí firmě a bezradně se dívá na problémy kolem sebe:

  • Jeho spolupracovníci nemají tolik nadšení pro firmu jako má on sám a nedávají jí ani tolik energie. A proč by měli? Kdyby to tak bylo, tak by pravděpodobně tato firma patřila jim. Nadšení a motivace nevznikají z bonusů a služebních aut, ve kterých se naši spolupracovníci vozí, ale ze svobody a radosti, smyslu toho, kam směřuje naše činnost a možná i z příležitosti rozvíjet ve firmě něco výjimečné, budovat mistrovství a profesionalitu na světové úrovni. Mnohé firmy dnes připomínají spíše věznice než podniky, spíš se v nich plní úlohy a příkazy než objevují příležitosti. Lidé jsou zaměstnávaní prací, místo toho, aby hledali své povolání (jinými slovy, co je povolává, volá, dokáže nadchnout, baví a dává jim smysl). Jsme často tak zaměstnaní, že neslyšíme to, co nás volá – naše povolání, máme tolik povinností, že nevnímáme příležitosti poletující kolem nás. Tak se trápíme, že nám nezůstává čas na radost. Máme tolik práce, že nemáme kdy vydělávat peníze.
  • Mezi lidmi v podniku vznikají konflikty, projevuje se frustrace a vznikají chyby. Vzpomeňme si, kolik času věnujeme řešení operativních a technických věcí a jak se nám nechce hovořit o narušených vztazích a jejich příčinách, jak málo rozumíme (a možno ani nechceme) druhým lidem, jak málo času a energie jsme investovali do budování vztahů, důvěry a spolupráce. Jak se vyhýbáme těmto, pro nás techniky, neuchopitelným věcem. Když si už nevíme rady, pozveme do firmy psychology a “motivátory” a ti to někdy domotají ještě víc. Lidem, kterým chyběla pokora, přidají sebevědomí a lidi, kteří umí velmi málo, přesvědčí, že umí víc než všichni ostatní. Úmyslně přeháním a upřímně říkám, že existují mnozí psychologové, kouči a mediátoři, kteří naopak dokáží pomoct složité a neviditelné sítě problémů vytáhnout na světlo a vyřešit.
  • Všichni lidé ve firmě usilovně pracují na úlohách svých oddělení a dosažení svých cílů. Výsledkem tohoto nadlidského úsilí jsou však časté skluzy v termínech, nervozita, přesčasy a vícenáklady, opravování chyb – a hledání viníka. Výsledkem je, že si nakonec všichni udělali svou práci, jen zákazník nedostal to, co si objednal, a firma přišla o peníze. Kdo je na vině? Ten, kdo nebyl na poradě – nejčastěji nezodpovědný zákazník, který si neustále něco vymýšlí. Vzpomeňme si, kolik času jsme v posledních letech věnovali vytváření oddělení (zdůrazňuji sloveso oddělovat) a kolik času plynulému toku, který vyřídí požadavek zákazníka bez zbytečných komplikací a zdržení?
  • Po absolvování mnoha manažerských kurzů jsme na tom tak, že máme firmu plnou nejlepších praktik, příruček a standardů, že místo práce vyplňuje formuláře, katalogy opatření, deadliny a připravujeme powerpointové prezentace. Nezdá se vám, že místo skutečné práce prezentujeme někdy jen její popis, a místo výsledků plány jak je dosáhnout? Nezdá se vám, že jsme zdravý rozum nahradili množstvím nesmyslů, které se sice dobře prezentují na kurzech MBA ale v reálném životě víc zdržují, než pomáhají? Složitost zabíjí produktivitu, vyhání z firmy zdravý rozum i zákazníka. A nakonec i zbytek normálních lidí.
  • Činnost celé firmy závisí na několika jednotlivcích. Samotný majitel je někdy největším omezením své firmy. Má v rukou všechny nitky, nestihl delegovat, nemá nástupce, který by po něm převzal štafetu. On, který firmu vytvořil, se stává jejím nejslabším článkem, z tvůrce se někdy stává oběť. Představte si hokejový tým, ve kterém by hrála na ledě pouze první pětka. Jaké by byly výkon, únava hráčů a výsledky po první, druhé a třetí třetině? Jak by vypadalo mužstvo na konci sezóny? A jak by hrálo mužstvo, které by nemělo dobrého kouče, který rozumí svým hráčům a trenéry, kteří je rozvíjejí? Představte si, že by se celý management sportovního týmu staral jen o to, aby byl opravený stadion, byly nakoupeny moderní přístroje v posilovně a výstroj pro hráče. Kolik času a investic věnuje vaše firma rozvoji lidí? Ne školením a čárkám, které proplácejí různé fondy, ale skutečnému rozvoji lidí – jejich sebepoznávání, rozvoji schopností vést sám sebe až ke schopnosti vytvářet podmínky pro to, aby si lidé ve firmě našli své správné místo, kde nejlépe využijí svůj talent a najdou motivaci.
  • Ve firmě definujeme vize, hledáme poslání, vytyčujeme cíle a akční plány. Všechno je fajn, “jen” realizace se nám nějak nedaří. Naši zaměstnanci nenacházejí na naší strategii nic vzrušujícího, co by je nadchlo, o co méně se nám daří plnit cíle, o to víc cílů se objevuje v našich tabulkách.  Bez pomoci informačního systému si na ně už ani nevzpomeneme. Přiznejme se, že se víc věnujeme projektové agendě, než samotné práci na projektech. Powerpointy letí. Kick off mítinky jsou na to, aby odkoply objevený problém co nejdál. Mezitím se objeví další problémy a ten starý překryjí. Je běžné začínat nové věci a nedokončovat staré. Umíme věci naplánovat, někdy i změnit k lepšímu, ale neumíme je udržet a rozvíjet dál.
  • Uspokojíme se s průměrem, řešeními, která nejsou dotažená do konce, přeskakujeme z problému na problém bez toho, abychom zákazníky znali, sedíme na mítincích a prezentujeme spokojené zákazníky a obrazy světlé budoucnosti. Tak často si opakujeme svoje pravdy, které už dávno pravdami nejsou, že jim nakonec uvěříme. Ze snu nás probudí nespokojený zákazník, o kterém jsme si mysleli, že ho budeme obsluhovat navěky, nebo konkurent, kterého jsme považovali za úplně bezvýznamného hráče. Anebo technologie, o nich jsme všichni přesvědčeni, že ještě dlouho nenahradí tu naši. Anebo produkt konkurenta, ze kterého jsme si doposud dělali posměch a dnes ho nakupují naši zákazníci. Pýcha, sebevědomí, spánek na vavřínech, nedostatek empatie k prostředí, které se mění? Nazvěme si to jak chceme. Stává se to stále častěji. Nejčastěji těm nejúspěšnějším. Proč? Protože zvládnout úspěch nebývá jednoduché a omyl si nikdo nepřiznává rád. G.B.Chesterton říká: “Nazvěte svůj omyl zkušeností – a jeho tíha bude hned o polovinu lehčí.“

Jsou to problémy, které vám nedovolí klidně spát? A jak je řešíte? Znám lidi, kteří od problémů utíkají do zóny, ve které se cítí dobře – ke svému produktu, technologii a problémům, kterým rozumíme. Tak jak utíkají chlapi před problémy ve své rodině – někteří do své dílničky, jiní do hospody. Teda tam, kde je určitě vyřešit nemohou.

Znám podnikatele, který mi vyprávěl o začátku své cesty – hledal zákazníky, produkty, sháněl peníze, stavěl budovy a kupoval nové technologie. Jeden starší podnikatel z Německa mu tehdy dával rady: “Toto všechno jednou vyřešíš a potom přijde největší problém, který bude bránit dalšímu rozvoji tvé firmy – bude to to, čemu rozumíš nejméně – lidé.”

Můj přítel si tehdy myslel to, co nám často víří hlavou, když dostáváme rady od starších a zkušenějších: “Chtěl bych řešit tvé problémy … .”  Dnes buduje firemní školu a lituje, že toto rozhodnutí neudělal před několika lety. Má před sebou velké projekty a u sebe “unavenou první pětku.”

Je to zajímavé, že často úspěšně řešíme složité technické problémy, snažíme se porozumět zákazníkům a složitým systémům a nejméně rozumíme sami sobě a lidem kolem nás. Proč je to tak? Odpověď hledejte v následujících otázkách:

  • Kolik času jste za poslední rok věnovali tomu, aby jste se setkali sami se sebou? Na tichém místě, odpojený od vnějších vlivů, bez spěchu a tlaku, tak abyste uměli odlišit důležité od nedůležitého.
  • Kolik času jste v posledních měsících věnovali operativním a strategickým věcem, rozvoji sebe a rozvoji svých spolupracovníků? I vy sebe už pár let přesvědčujete, že se to zlepší?
  • Kolik času během dne věnujete mluvení, prezentování, instrukcím a radám druhým a kolik jejich poslouchání?
  • Jaký je poměr chyb a dobrých vlastností, které nacházíte na svých spolupracovnících a na sobě? Věnujete se víc zlepšování druhých nebo sebe? Rozvíjíte potenciál nebo strach? Cukr a bič? Půl na půl? Tak počítejte: Výsledek = potenciál – strach.
  • Kdy jste se naposledy ve firmě upřímně bavili o tom, co vás spojuje, co vás těší a z čeho máte radost? Co můžete udělat jeden pro druhého?
  • Máte někoho, kdo si vás trpělivě vyslechne, ne proto, že jste jeho šéf, ale proto, že je mezi vámi důvěra a upřímně vám chce pomoct v hledání vaší cesty? Nepřikyvuje vám na všechno, neříká vám naučené fráze, dává vám otázky, které vás někdy vyvedou z míry a nemáte na ně odpověď, nasměruje vás a podrží vás, když ztrácíte půdu pod nohama? Děláte tuto službu někomu ve vaší firmě i vy?
  • Je vaše zaměstnání i vaše povolání? A jak jsou na tom vaši spolupracovníci?
  • Kolik času věnují lidé popisování, prezentování a plánování a kolik samotné akci?
  • Kolik jste investovali do svých lidí (čas a peníze na jejich rozvoj) a kolik přinesli zpět (přínosy z projektů, workshopů, výsledky inovací, přidaná hodnota). Co je příčinou toho, že se někdy investice rychle vracejí a někdy ne? Je to v člověku, v jeho šéfovi, v organizaci a kompetencích (chtít, umět, moct) nebo v nesprávně vybraných školitelích a školících programech?
  • Zamýšlíte se nad tím, proč mnohé věci ve vaší firmě fungují jen tehdy, když se na lidi vytváří přímý tlak – ať už externích poradců nebo krizových manažerů? Hledáte metodiku na řešení tohoto stavu? Nehledejte. Stačí zrcadlo.

Tyto otázky a odpovědi na ně jsou daleko vzdálené tomu, čemu se denně věnují mnozí podnikatelé a manažeři – optimalizaci firemních procesů, “motivaci lidí”, pod kterou si často představují finanční stimuly, řešení každodenních problémů a projektům techniky, technologie nebo nových produktů. Náš problém je, že si často tyto otázky ani nepoložíme, nebo se vyhýbáme upřímným odpovědím na ně. Podobně jako v osobním životě.

Výsledek = Potenciál – Strach

Když chceme excelentní výsledky, tak můžeme tlačit na lidi, aby je dosáhli, nebo si je můžeme kupovat různými bonusy. Můžeme také pracovat na rozvoji potenciálu, který je v nás a odstranění strachu, který nám brání udělat důležité kroky v našem životě a v práci.

Tento vzorec bychom mohli pro oblast inovací ještě rozšířit:

Inovace (výsledek u zákazníka, nejen nápad, patent, projekt nebo produkt) = Potenciál objevení a využití příležitostiStrach, nedostatek odvahy a neschopnost rychlé akce

Závěr?

Dost bylo slov. V=P-S!