HUB považuji za jeden ze svých objevů roku. Uvidíme, jak tu zkušenost zhodnotím s nadhledem času, ale zatím se na svůj letošní život dívám jako na ten před a ten po HUBu. Tohle video z dílny časopisu Respekt jsem už strkal na FB a Twitter, ale až teď ho umím vložit do blogu, a tak ho dávám i sem, ať se šíří. Díky Vojtovi Hönigovi za moc pěknou práci.

Minulý článek – Renomé nebo inkognito – se mi moc nevyvedl, i když jak se to vezme. Vzal jsem si z toho hromadu podnětů pro život a až se k tomu dostanu, zkusím z toho něco sepsat. Pokud jsem se někoho dotkl, jestli jsou pro někoho některé mé věty urážlivé, prosím přijměte omluvu. Neměl jsem v úmyslu ublížit. Chtěl jsem jen ukázat na (pro mě) zajímavý fenomén.

To, že je Peoplecomm sekta nebo že já jsem se zbláznil, tu už bylo a jsem na tyhle poznámky celkem zvyklý. A možná jsem za ně místy i rád. Vedou mě k zajímavým úvahám, a tak díky i za ně.

P. S.: Jinak momentálně celkem vlaju za svým životem, a tak ode mě prosím nečekejte odpovědi na maily nebo nějaké hluboké komentáře zde na blogu nebo na sociálních sítích. Díky za pochopení.