Tenhle film miluju! Petr Nárožný mě nepřestává fascinovat svým trváním na tom, aby jeho filmová manželka Iva Janžurová tzv. „formulovala přesně“, tj. aby používala správná slova.

Upřímně přiznávám, že se v tom poznávám. Když o tom diskutuji na našich zájezdech s muži, většina kývá, že dělá podobnou věc.

Je mi při tom zjištění poněkud úzko. Místo toho, abychom se věnovali obsahu života, tak stále dokola řešíme jeho formu. Jak spolu mluvit je pro nás stále důležitější než to, co si v podstatě říkáme. Nedochází nám, že tomuto napomínání věnujeme často více než deset let života. A to je zatraceně hodně času!

Musím říci, že se mi oči přiotevřely na semináři Johna Gottmana, kam jsme s Petrou (manželkou) zajeli před rokem a půl. Je to fascinující pán, ten Gottman. Mimo jiné i tím, že má v databázi partnerské dvojice už od roku 1971 (to jsem se já teprve narodil) a má tak geniální možnost porovnat, o čem se lidi bavili před 38 lety a co řeší dnes. A říká, že asi v sedmdesáti procentech případů má každá dvojice 2–5 témat, která omílá stále dokola. A většinou se jedná právě jen o slova a formulace. Není to absurdní!? Představa padesátiletého soužití, kdy denně partnera napomínám a opravuji (dokola stejné věci), mě úplně devastuje. Moji rodiče tak žijí. I jinde je to tak běžné.

V přibližně 70 % případů má každá partnerská dvojice 2–5 konfliktních témat, která omílá stále dokola. Během desítek let vzájemného soužití si tak stále vyčítají dokola stejné věci.

Nedochází nám, že slova nejsou skutečnost. Jako ve filmových Pelíšcích se přetahujeme mezi noky a knedlíky, místo toho abychom si jídlo vychutnali. Handrkujeme se o slovíčka a skutečnost nám zatím uniká. Jak smutné a zbytečné! Jak moc mi to připomíná psí honění ocasu:

A jak jste na tom vy nebo vaši rodiče? Také jedou svá pravidelná, stále stejná (nikam nevedoucí) kolečka napomínání a výčitek, nebo se věnují „podstatě“ více než „formě“? A jestli se jim daří respektovat komunikační styl toho druhého, jak to dělají? Podělte se, prosím. Díky, díky.

P. S.: Jednu z ukázek z filmu Ten svetr si nesvlíkej! jsem už před lety použil v jednom z článků. Připomeňme si ji.

P. P. S.: Uvědomění si problému „přesného formulování“ stejně jako práce s výzkumy a metodami Johna Gottmana nás s Petrou přiměly k tomu, abychom koncem loňského roku připravili víkendovou Lekci tanga. Další termín je letos na podzim a celý víkend je zejména jednou velkou příležitostí si ve dvojici do hloubky a podle stanovené struktury popovídat o vzájemné komunikaci, potřebách a spolužití.