Experimenty roku 2009

Foto: nicole |

Už je to nějaký pátek, co jsem se definitivně rozhodl si s životem pořádně zaexperimentovat. Ale tento rok, co se počtu experimentů týče, si z žádným předchozím zatím nezadá (zdá se mi). Zajímavé je, že většinu věcí jsem nijak dramaticky neplánoval. Prostě ke mně přišly samy. S koncem roku na mě přišla bilanční nálada a já si řekl proč (si) to nesepsat. Tady jsou tedy věci, které mě letos zavedly trochu „mimo dráhu“. Přiměly mě podívat se na skutečnost jinak než dřív a následně ovlivnily mé chování a tím i život.

Pohyb – V lednu jsem vyběhl na floridskou pláž a už mi to zůstalo. Po mnohaleté přestávce městského života, kdy jsem tělo spíše ignoroval, jsem opět dostal pohyb do svého života a ať je to dnes běh, kolo, trampolína, kajak, koloběžka nebo cokoli jiného patří to k mému typickému dni. A navíc se mnou začala sportovat naše Valérie. Kolik jsme toho jenom letos najeli na kole! Teď zkoušíme lyže/snowboard.

Vesnice – V květnu jsme opustili Prahu a odstěhovali se na venkov za vzduchem, klídkem, přírodou, zahradou, zvířaty i lidmi. O co snazší je pohyb a vůbec pobyt na čistém vzduchu! Navíc pozorování přírody je velký učitel. Zvyknout si na venkovské tempo, obtížnosti spojení s městem nebo na závislost na autě nebylo bez potíží. Ale i ty za něco stály.

Cohousing – Na Floridě jsme připravili kurz „Kde domov můj?“ a v září se do toho pustili. V průběhu času jsem si ujasnil svou vizi. Dnes je to skupina o nějakých dvaceti lidech, která se pustila do vcelku intezivní průkopnické práce. Kromě naděje na vytvoření chytřejšího místa pro život se to zdá být i skvělá škola vedení, práce s mocí a autoritou, schopnosti komunikovat a řešit konflikty. Přes ten projekt jsem potkal fascinující lidi a dozvěděl se o možnostech, o kterých se mi vloni ani nezdálo a přijde mi také, že jsem si vymyslel několikaletý seminář o podstatě skutečné demokracie, konsensu a nulové moci. Samozřejmě také sebepoznání nebo opravdové komunikace. Řekl bych, že to bude jedna z klíčových věcí, která bude určovat můj život v roce 2010.

Školka – Tak to byl experiment! Po skoro čtyřech letech izolace od organizovaných dětských skupin začala naše Valérie chodit do školky. Bylo to těžký. A teď je to skvělý. Další experiment nás čeká v únoru, kdy se nám má narodit druhé dítě. Už teď na to Valérku i sebe připravujeme.

Home Exchange – Připravovali jsme ho už vloni, ale teprve letos jsme se do toho naplno opřeli. Na začátku roku jsme si dali dva měsíce na Floridě a v našem vyšehradském bytě jsme přivítali lidi z Kanady, Španělska a Francie. Už jsem psal, že celý tenhle systém mi dává mimořádnou naději na to, že svět může fungovat na základě vzájemné důvěry bez smluv a vyhrožování. A je skvělý mít možnost napsat prakticky kamkoli na týhle planetě a vědět, že sdílíte stejný hodnoty.

Roman – Už vloni se mi ozval Roman Žižlavský s tím, že má za sebou zajímavé zkušenosti z barmských a thajských klášterů. A že umí věci, u kterých jsem matně tušil, že by mi mohly rozkrýt nová poznání. A taky že jo. Zaexperimentovali jsme si vydatně a já definitivně pochopil, že náš západní logický přístup k věcem má silné limity. Udělali jsme spolu i několik seminářů a názory na kombinaci západních a východních přístupů k vedení byly převážně nadšené. Roman sedí do června 2010 v klášteře, ale už se těším na jeho návrat, až se zase do něčeho pustíme. Kromě Romana si začínáme velmi rozumět s Honzou Bendou, bývalým budhistickým mnichem nebo také třeba psychologem u hasičů, dnes velmi schopným psychoterapeutem, koučem a lektorem. I s ním připravujeme zajímavé věci.

Pracovní revoluce – Minulý rok jsme s mnohými z vás společně sestavili projekt pracovních revolucí. Děkuju za to ještě jednou. Já jsem ho zkraje roku rozepsal do cca 115 položek. Výzkum demokratických firem mi otevřel nové obzory a celý ten projekt mi ukázal stovky příkladů alternativ dnešnímu povinnostnímu systému. Spousta věcí mě na tom došla. A myslím, že nejenom mě. Teď koncem roku jsem se po několikaměsíční přestávce pustil do dalšího výzkumu nového, svobodnějšího života v práci. Vyústěním bude kniha. Udělám maximum proto, aby to bylo ještě v roce 2010. Každopádně už teď lapu po dechu ze všech těch příkladů firem bez hierarchie. Myslím, že se máme všichni na co těšit. Chodit do práce a tam dělat, co člověka naplňuje stylem, který mu/jí vyhovuje je na mnoha místech této planety naprostá realita. A já o tom donedávna neměl tušení :-).

Bedýnky – Další věc, která se mi letos otevřela jsou biobedýnky. Díky nim i díky vlastní zelenině a ovoci ze zahrady jsme celkem zásadně omezili chemopotraviny ze supermarketů. Máme dva dodavatele, jezdím pro to týdně do Prahy.

Čerstvá strava – Přes bedýnky jsem potkal Filipa Říhu, člověka který v ČR propaguje filozofii čerstvého jídla. Pro mě další mega-otevření obzorů. Pochopil jsem, že čerstvé potraviny mohou být extrémně chutné, dokáží výborně zasytit a hlavně se po nich poprvé v životě necítím unavený. Jak to, že jsem na tyhle věci musel čekat tak dlouho, říkám si. Zdá se, že s Filipem máme hodně společného, a tak na rok 2010 chystáme i společné projekty.

Vězení – Díky Zdeňkovi a partě ze Spořky jsem se poprvé v životě dostal do vězení. A hned na Mírov. Několik hodin v nejtěžší věznici v zemi mě poznamenalo na dlouho. Mám pocit, že potom, co se za námi zabouchla poslední vrata jsem se už na koncept svobody a zodpovědnosti nebyl schopen nahlédnout tak jako dřív. Pocítil jsem tam tíhu bytí, podstatu lidské existence, touhu po svobodě a zejména tu obrovskou neschopnost svobodu unést.

Uncopyright – Tohle praktikuju od začátků Peoplecommu. Letos jsme to jenom pojmenovali. Prostě jsem tím jenom oznámil, že si z tohohle webu můžete vzít cokoli chcete a nakládat s tím podle vašeho uvážení. Ve světě se tyhle vlašťovky už také objevují. U nás je to spíše výjimka. Snad pomůžeme rozšíření i v ČR/na Slovensku.

Čínský styl plateb – To, že jsme součástí určité kultury, určuje, co považujeme za správné a normální. To ovšem neznamená, že zvyklosti jiných kultur jsou špatné a u nás nepoužitelné. Na tomto přesvědčení jsme postavili jeden z největších experimentů tohohle roku. Stejně jako v tradičním čínském léčitelství nabízíme možnost za účast na našich seminářích zaplatit dvacet procent ceny a zbytek až po dosažení výsledků.

Placení podle hodnoty – Díky diskuzi na blogu jsem se rozhodl jít ještě o krok dál a uspořádat seminář, kde jsem nechal na účastnících, ať se sami rozhodnou, kolik zaplatí. Nepočítám to mezi úspěšné experimenty. Ovšem ze studijních důvodů měl veliký význam.

Fill up & go – Když se ve firmách domlouváme na seminářích nebo jiných projektech pro skupinu lidí, zpravidla se držíme tohoto pořadí:

  1. téma,
  2. účastníci,
  3. termín a místo.

Funguje to bezvadně, a tak jsme se rozhodli ten princip vzít a použít ho i u individuálních setkání. Tj. nejdříve počkáme, až se téma naplní a poté už s konkrétní skupinou lidí dohodneme místo a termín.

Veřejná vystupování – po letech jsem poprvé vylezl na konferenci. S tématem, které se stalo mou vášní a které je podstatou všeho, čemu se věnuji profesně – tedy tomu, že většina lidí chodí do práce, která je nebaví a co s tím. Zjistil jsem, že mě to neuvěřitelně baví. A tak jsem po návratu kontaktoval všechny významnější konfrenciéry v zemi s tím, že se nabízím. Také jsem kontaktoval některé vysoké školy a MBA programy. Kdybyste kdokoli věděli o skupině lidí se zájmem o nové pohledy na práci, dejte vědět.

Angličtina – bývaly doby, kdy jsem česky prakticky nemluvil. Pak jsem změnil život a vypadl z toho. Jako když přestanete chodit do posilovny. Ochabnou vám svaly. Nevěříte si. Minulý měsíc jsem po pár letech dělal seminář v angličtině. Pro Ikeu. A bylo to skvělé! Připomnělo mi to, jak mám ten jazyk rád a hlavně to, jak moc mi otevírá cestu k jiným kulturám a tedy jinému poznání. A tak se v roce 2010 definitivně pouštím do světa. Držte palce.

Zapojte se! – nevím čím se to stalo ale někdy od října se zde na blogu začaly objevovat (v míře dříve nezvyklé) výzvy k tomu, abychom se kromě filozofování pustili do práce. Na základě toho se objevují projekty, které snad brzy spatří světlo světa. Jedním z vyústění je i moje snaha říci si o pomoc. V mém životě se totiž pár věcí mění. Čekáme druhé dítě, pouštíme se plnou parou do cohousingu, píšu knihu a navíc začínám s veřejnými vystoupeními (kromě seminářů) a prací v angličtině. Můj prostor na dělání věcí zdarma se tím výrazně ztenčuje, pakliže bych vše dělal dál sám. A proto mě napadlo pojmenovat oblasti, ve kterých byste se mohli zapojit, když byste měli chuť. Děkuju všem předem.

Jinak tohle je poslední příspěvek v tomto roce.

Přitom mi dochází, jak vděčný jsem hlavně Joshimu, Ivovi, Danovi nebo Tomášovi za to, že mě před lety na psaní blogu přivedli. Mám dojem, že jsem se díky tomu celkem obstojně naučil vyjádřit myšlenku. Když se totiž podívám na některé své staré články, pod některé bych se dnes už nepodepsal. Mám pocit, že jsem se propracoval k větší otevřenosti a vlastnímu stylu. A psaní se dnes stalo skoro až mojí závislostí…

Díky blogu jsem potkal řadu skvělých lidí, na které bych jinak pravděpodobně nikdy nenarazil. Stane se mi také, že mi je třeba těžko, stačí si sem na chvíli sednout, projít si nějakou diskuzi a člověku je hned líp.

A tak vám děkuju za všechno, co tady děláte, ať je to třeba jen přečtení. Díky, že to přeposíláte, dáváte na „šérovací“ místa a/nebo doplňujete komentáři, linky či dalšími informacemi.

Vzhledem k mé měnící se situaci (viz výše) jsem se rozhodl svůj pohyb na tomhle blogu omezit. Už jsem to hlásil. Od nového roku plánuji cca jeden článek týdně. Vy prosím nikam neodcházejte! Bylo by mi líto, kdyby moje menší zapojení znamenalo pro někoho důvod k odchodu. Jsou chvíle, kdy diskuze jede, že se nestačím divit a když nejsem pár dní u netu, mám pocit, že mi pak ujel vlak. To mě rozradostňuje a dává mi pocit, že tu nejsem třeba. A to je mimořádně osvobozující.

Takže, díky za vše. Bylo mi tu s vámi letos moc prima.

Všechno nejlepší do Nového roku!!!