Exit plán

Foto: chezrump

Bývaly časy, kdy jsme k obživě potřebovali kapitalistu (po roce 1948 stát) s jeho továrnou a výrobním pásem. Zaměstnání bylo na celý život – člověk se u budoucího zaměstnavatele nezřídka vyučil.

Po vyučení nastoupil a vystoupil až před důchodem. Bylo to stejné jako při cestě z Prahy do Brna. V bodě A (Praha) se najede na dálnici a sjede se v bodě B (Brno), bez zastávek nebo odboček do míst, které se dají po cestě navštívit. Doba se změnila. Poprvé v historii lidstva žijí lidé v průměru déle než firmy.

Mnoho z nás už nepotřebuje kapitalistu s kamennou továrnou a výrobním pásem. Mnoho z nás si vystačí s laptopem a mobilem. Pracovat můžeme odkudkoli. I z toho důvodu už práce není celoživotní záležitostí nebo pouhou lineární cestou z Prahy do Brna. Více se podobá vícedennímu výletu s několika pobyty v různých místech. Vyrážíme tak z bodu A po dálnici, na které setrváme do příštího exitu, který nás zavede do prvního místa, které chceme navštívit. Jsme tu tak dlouho, jak chceme, a dál odjíždíme až poté, co jsme si dané místo dostatečně prohlédli.

Zaměstnání se tak z jednoho dlouhého pobytu v jednom místě změnilo na několik kratších stáží (obvykle x-letých), několik uzavřených projektů. Do nové práce tak už nenastupujeme s tím, že tam setrváme do důchodu, ale že se tam něco nového naučíme, potkáme zajímavé lidi, vybudujeme si lepší renomé a něco tu po nás zůstane. Až nás to přestane bavit, pojedeme dál. Stejně jako na cestách.

Kam se chci ve svém životě podívat? A kolik času tam chci pobýt?… mnoho z nás v těchto otázkách nemá vůbec jasno.

Bohužel jsme vyrostli v době továren, výrobního pásu a jednoho zaměstnání. Proto většina z nás není na nový styl připravená. Když se lidí, s kterými pracuji, ptám na jejich „exit plán“, obvykle na mě vyvalí vyděšené oči, rozhlédnou se okolo sebe, zda je někdo neposlouchá, a zamumlají něco v tom smyslu, že o tom nepřemýšlí. Přitom bez „exit plánu“ (neboli kdy chci opustit současnou pozici, jaká bude ta příští štace a co pro tu změnu potřebuji udělat) se bude odcházet velmi těžko, draze a s hořkostí na obou stranách – jak na vaší, tak na straně zaměstnavatele.

Jestli tedy chcete v životě více cestovat a každé místo neopouštět stylem „po mě potopa“, začněte přemýšlet, na jakém exitu sjedete z dálnice.