Dveře nezavře jen blbec!

Zde je druhá (ze čtyř) sada cedulí a nápisů. První naleznete zde.

Ukázka toho, kolik zákazů a vykřičníků se vejde na jednu tabuli.

„Stydím se za všechny politiky této země.“ Zajímavé!?

„Stáčení. Děkuji.“ Představte si, že ve spěchu přijedete k benzinové pumpě (v tomto případě Avanti na pražské Jižní spojce) a na dveřích objevíte podobný nápis. Netušíte, co stáčí, jak to bude dlouho trvat, a hlavně proč mají ve všední den odpoledne, když je největší provoz, zavřeno…

„Pozor. Střežený objekt. Vstup zakázán. Porušení je trestné. Objekt je střežen psem.“ (Dlouhé stráně v Jeseníkách). Říkám si, nešlo by to jednodušeji?

„Zavírejte, prosím. Dveře nezavře jen blbec.“ Krásná cedule, kterou nám zaslal Petr Čaník. Na to téma nemůžu nevzpomenout – americký komik jednou údajně prohlásil, že existují dva druhy řidičů: maniaci – ti, kteří jezdí rychleji než on, a idioti – ti, kteří jezdí pomaleji. Řekl bych, že je to nádherná ukázka toho, jak se většina z nás dívá na své okolí. My jsme dokonalí (nebo se tomu přinejmenším blížíme) a kdokoli se chová jinak, je blbec. Tahle cedule je o nás, přátelé! Jen si to umět připustit.

Jeden z mnoha nápisů před vstupem do ortodoxně židovské čtvrti Jeruzaléma. Když si to čtu, mrazí mě po zádech a celkem se raduji z toho, že žiji v Praze.

„Prosíme nájemníky, aby si včas sebrali suché prádlo a šňůry tím uvolnili a umožnili druhým pověšení prádla.“ Nápis z jednoho domu v pražských Nuslích. Přestože už něco pamatuje, myslím, že je výjimečnou ukázkou, jak druhé žádat o to, aby udělali, co po nich chceme. Cedule nezakazuje, nevyhrožuje. Místo toho prosí a navíc uvádí důvod!

„Tato prodejna není občerstvení.“ Pouze prodejna. Fotka z jednoho pražského krámku, kterou udělala kamarádka. Asi jim tam lidé svačí!? Na můj vkus příliš strohé, pro někoho možná až ponižující a neslušné. Každopádně mi to říká, že zákazník není příliš důležitý.

Toť vše. Pokračování v budoucnu.