Den bez negativismu

Foto: jonSpot

Negativismus jde bohužel ruku v ruce s autopilotem. A pokud vycházíme z toho, že autopilot nás řídí v 90 % našeho bdělého stavu, pak se dá říci, že jsme rození negativisté. Pokusím se prožít den bez negativismu. Schválně jsem si vybral sobotu, den s rodinou, kdy normálně vstávám skoro před obědem a den mi většinou proklouzne mezi prsty, takže ani nevím, jak jsem ho prožil.

Ráno se probouzím o půl deváté. Dá se říct, že jsem se vyspal dobře, ale cílevědomé nasednutí do pozitivního modrého vlaku mi dělá problém. Něco mě neustále cpe do toho červeného, a navíc venku prší. Trvá mi to tak 20 minut, než se s tím moje podvědomí srovná, nasednu do modrého a jedu. Zdena, moje manželka, se mne od rána snaží zapojit do opravných a uklízecích prací v bytě, což sice dělám, ale bytostně se s tím těžko vyrovnávám. Tentokrát jsem však z vlaku nevyskočil, práce probíhají, baví mne to a podařilo se mi nevykolejit. Den tak probíhá pomalu, ale docela v klidu. Negace jsou všude kolem mne, ale snažím se je eliminovat nebo na ně nereagovat. Celkem se mi to daří a určitě cítím, jak plním kyblíky i na druhé straně. Zdena se více usmívá a vypadá to, že ji drží dobrá nálada. Jen vydržet. Jdu do toho dál.

Tak dnes to skončilo v 17.30 hod. Absolutně nesmyslnou, ale důraznou výtkou Adélce (moje dcera), která, jak je jejím zvykem, na záchodě pokaždé spotřebovává asi kilometr toaletního papíru. Zajímavé bylo, že když jsem si uvědomil svého autopilota, bylo to pro mne zklamáním, ale vzápětí následovalo několik dalších negativních myšlenek. Prostě mne to tak trochu strhlo. Zkusím vydržet do pondělí. Pracovní den bez negace bude určitě moc zajímavý.

Pondělí ráno, všední den. Vstávám a jako důchodce se zpomaleně snažím nasednout do modrého vlaku, bez negativismu. Povedlo se a den mi běží fantasticky. Snídaně je relaxační a ještě mi zbyl čas na konverzaci s rodinkou. Do školy s Adélkou dorážíme včas, vypadá to, že den bez negace se rozvíjí super. Bohužel v 10.41 vlak změnil barvu na červenou. Jeden bezvýznamný telefonát, zástupný problém – jedna negace stíhá druhou, a už se vezu!

Není to prostě jednoduché, vydržet celý den bez negativismu. Mnohokrát se musíte „zastavit“, zabrzdit a zamyslet se, proč bych se měl zrovna kvůli tomuhle čertit. Mnohdy zjistíte, že to jde velmi jednoduše a že to nebolí. Najdete nové způsoby, jak se vyrovnat sám se sebou a se svými domněnkami. Sem tam to však je hodně těžké a vydržet to mi hodně pomáhají „Čtyři dohody“.

Doporučuji, vyzkoušejte si den bez negativismu. Myslím, že vás překvapí, jak moc to můžete sami ovlivnit, ale i to, jak negativismus samotný může ovlivnit vás a vaše okolí.