Jednou z nejčastějších otázek na a po přednáškách s tématem Peníze, nebo život? je, jak vlastně začít. Pozoruji, že stále větší počet lidí už nepotřebuje polemizovat s tím, zda dělat práci, která je zajímá je lepší než ta, která je nezajímá. Je to pro ně logické. V knize Peníze, nebo život? jsem otázce “Jak na to?” věnoval myslím dostatečný prostor a snad tam naleznete i dostatek odpovědí na to, jak začít. Protože se tato otázka opakuje, zkusím přidat pár myšlenek, možná trošku jinak než na ně nahlížím jinde.

1. Mně přijdou klíčoví a možná tedy i první lidé. Ať už budujete firmu, připravujete projekt, vydáváte se na volnou nohu, myslím že člověk by se měl v první řadě obklopit podobně smýšlejícími lidmi. Lidmi, s kterými si nebude muset ustavičně vysvětlovat realitu nebo řešit proč se něco dělá nebo nedělá. Lidmi, s kterými stačí mrknout okem a ví se. Lidmi, kteří budou inspirací, oporou a partnery. Pro někoho to jde lusknutím prstů, jinému jsem tímto bodem příliš nepomohl. Zkusím tedy detailněji. Vydáváte se na volnou nohu? Zapište se do HUBu, do Vivy či jiných podobných míst. Poohlédněte se po jiných lidech v podobné situaci a založte “poradnu podnikatelských nápadů” nebo se rozhlédněte, co se ve vašem okolí pořádá za setkání, debaty, přednášky, kurzy a začněte na to chodit. Nebo něco sami uspořádejte. Tolik v offline světě. On-line se nabízí. Najděte si facebookové stránky, blogy, diskuzní fóra, s kterými souzníte a/nebo založte vlastní a pusťte se do komunikace.

Myslím, že v první řadě je třeba se obklopit podobně smýšlejícími lidmi. Lidmi, s kterými si nebude muset ustavičně vysvětlovat realitu nebo řešit proč se něco dělá nebo nedělá. Lidmi, s kterými stačí mrknout okem a ví se.

2. Vaše téma a vaše odvaha. Přijde mi, že většina z nás jsme tak zdeformovaní našim systémem, že nemáme ponětí o tom, kdo jsme. A navíc jsme často tak vystrašení, že nemáme krapet odvahy, abychom se o sobě něco dozvěděli. Naučili jsme se věřit tomu, co nám o nás oznámili jiní, vzali jsme to za své a mnozí dnes tak přesně víme, kdo jsme, v čem jsme nebo nejsme dobří. Jaké je pak překvapení, když zjistíme, jak moc jsme se zmýlili. To považuji za druhý podstatný bod. Začít (se) překvapovat, “odtrapňovat”, dostat do života skutečný, nefalšovaný „těšo-strach“. Začít žít mimo komfortní zónu, prostě a jednoduše začít Ž-Í-T. Přestat se snažit to kamsi tahat, vydělávat prachy (jako hlavní cíl), kumulovat majetek ve snaze stát se někým. Jít do nových věcí, nových projektů, nových lidí, nových myšlenek, nových zemí…. a pozorovat, co to s člověkem dělá. Já jsem zastánce “života naplno”. Života, kde se věnujete něčemu co vás skutečně pálí, zajímá, co řešíte. Pokud je to i váš pohled na život, potom je třeba hledat extrémy. Situace, které vás nadchávají nebo rozčilují. Situace, které vás přitahují tak, že je potřebujete pozorovat, studovat, mluvit či psát o nich. Tak jako v mém případě téma “lidskosti v práci”. Je třeba se znovu naučit sledovat tělo. Neboť především tělo člověku řekne, co je pro něho správné a kam (ne)patří. Pokud mu z něčeho stojí chlupy, buší srdce, vrní břicho, bude v tom něco pro něho. A naopak. Mimochodem pokud vám to přijde obtížné, tohle řešíme na Silných stránkách – mrkněte na ně.

Přijde mi, že většina z nás jsme tak zdeformovaní našim systémem, že nemáme ponětí o tom, kdo jsme. A navíc jsme často tak vystrašení, že nemáme krapet odvahy, abychom se o sobě něco dozvěděli.

3. Projekty – Bod tři považuji za podbod dvojky. Je třeba se pustit do zkoušení, experimentování toho, co by vás mohlo chytit, bavit a pohltit. Myslím si, že důlek se nedá vymyslet, důlek je nutné osahat a procítit. Můžete si samozřejmě různé situace představovat, rozkreslovat, ale teprve potom, co si opravdu zkusíte to či ono, můžete zjistit, co to s vámi dělá. A tak se zamyslete jaké vlastní projekty můžete spustit, zda s něčím nepotřebují pomoct vaši přátelé, rozhlédněte se po vaší vesnici či čtvrti, kde je třeba přiložit ruku k dílu, po neziskovkách či ziskovkách, které vás přitahují svým posláním a nabídněte jim své služby. Za zkušenost. Za cestu k důlku.

4. Renomé – V socialistickém Československu bylo důležité nebýt vidět. Šlo o to, aby nás neslyšeli sousedi, abychom nevyčnívali, abychom nebyli podezřelí. To bylo. Dnes je to jinak (i když strach z STB vystřídala mnohde paranoia z velkého bratra a/nebo jakéhosi globálního spiknutí). Je třeba vylézt z anonymity tak, aby bylo zřejmé, že vy = vaše téma. Letos do zblbnutí opakuji, že práce, která nebude postavená na přednostech každého člověka bude stále hůře honorovaná, až zanikne úplně. Buď se odstěhuje někam, kde ji udělají za míň nebo ji bude dělat stroj či software. Viděli jste Vratné lahve? Kromě nespočtu možností budování věhlasu v off-line světě jsou zde fenomenální online nástroje, a to především – blog a soc. sítě. Přijde mi nerozumné těchto nástrojů nevyužít. Já osobně jim vděčím za mnohé. Cokoli napsat mi pomůže si srovnat myšlenky, lépe si uvědomit souvislosti, sdělit ostatním, čím a jak se zabývám, dostat zpětnou vazbu, požádat ostatní o pomoc a vytvořit tak postupně společenství navzájem se podporujících lidí (viz bod 1).

5. Produkt – Poslední bod by klidně mohl být na prvním místě. Stále více mi dochází jedna z nejdůležitějších zásad dobrého života, a to dělat cokoli člověk dělá tak jak nejlépe umí. Pečete-li rohlíky, pečte je jako byste je pekli pro své děti. Řídíte-li autobus, jeďte jako byste vezli svoji rodinu. Přednášíte-li lidem, přednášejte tak jako by na ničem jiném v té chvíli nezáleželo. A tak dál. Myslím si, že především 100% produkt, služba či cokoli jiného, čemu se člověk věnuje mu pomůže vybudovat potřebné sebevědomí, důvěru ostatních a nakonec i potřebné renomé.

Tolik k pěti možnostem jak začít. Dodáte další? Každopádně teprve pohyb utváří cestu. Nejdůležitější je tedy vyrazit. Kamkoli.

Kdybyste chtěli s vytvořením si profesního života pomoct, na podzim jsou k dispozici již zmiňované Silné stránkyPeníze, nebo život?- workshop (u obou uzavíráme přihlášky 15.9.) a 5.11. pořádáme v Praze poslední přednášku Peníze, nebo život? – přednáška. Mějte se príma.