Co vidí v zrcadle, tříletá holčička a co osmdesátiletá dáma?

Ve třech letech: Podívá se na sebe a vidí královnu.
V osmi letech: Podívá se na sebe a vidí popelku.
V patnácti: Podívá se na sebe a má pocit, že je tlustá, ošklivá a má mizernou pleť. („Mami, takhle nemůžu nikam jít!“)

Ve dvaceti: Podívá se na sebe a vidí, že je moc tlustá/hubená, malá/velká, vlasy má moc rovné/kudrnaté, ale řekne si, že i přesto jde.

Ve třiceti: Podívá se na sebe a vidí, že je moc tlustá/hubená, malá/velká, vlasy má moc rovné/kudrnaté, ale řekne si, že nemá čas a jde.

Ve čtyřiceti: Podívá se na sebe a vidí, že je moc tlustá/hubená, malá/velká, vlasy má moc rovné/kudrnaté, ale řekne si: „Alespoň, že jsem čistá. A jde do světa.

V padesáti: Podívá se na sebe a vidí: „Jsem jaká jsem a jde, kam se jí zachce.

V šedesáti: Podívá se na sebe a vzpomene si na všechny, kdo se v zrcadle už nikdy neuvidí. Jde dobývat svět.

V sedmdesáti: Podívá se do zrcadla a vidí moudrost, smích a zkušenost. Jde a užívá si života.

V osmdesáti se už ani nedívá. Narazí si červený klobouk a jde za zábavou.

(zdroj: Sto slibů mému dítěti)

Proč jsme v určité fázi života tolik nespokojení s tím, jak vypadáme?

Kéž bychom měli alespoň promile moudrosti tříletých dětí nebo osmdesátiletých starců! Jak jdeme životem, většina našeho okolí má utkvělou představu o tom, jak bychom se měli chovat. Cítí silnou potřebu komentovat naše chování a známkovat ho slovy: správně, nesprávně, dobře, špatně, hodná, zlobivá,… A náš mozek (velmi, velmi citlivý a vnímavý orgán) to vše pozoruje a ukládá. Jakýkoli názor našich rodičů, prarodičů, učitelů, známých, šéfů tam někde je. To, co si o sobě dnes myslíme je tedy mixem úsudků našeho okolí. Jestli si myslíme, že jsem tlustí, malí, pomalí, necitliví,… nitky vedou vždy do minulosti k lidem, kteří patřili (a možná ještě patří) do našich životů. Co s tím? Jak se přestat vrtět před zrcadlem a užírat se myšlenkami o tom, že jsem takový nebo makový?

Cest je mnoho. Jednu z nepraktičtějších ukazuje ta osmdesátiletá dáma. Prostě si narazit ten červený klobouk a hurá mezi lidi!