Tohle byla přednáška, která mě na letošním pražském TEDxu dostala nejvíc. K slzám mě dostala… život aktívní vs. život pasívní. Život tvůrce vs. život oběti. Život, který prospívá vs. život, o kterém vlastně ani nevíte… čtete o něm možná ve statistikách. Myslím, že aktivita je to, co rozhoduje o tom, „jak se člověk má“. Aktivita je též to, co rozhodne, zda a jak dlouho jako druh přežijeme. Já teď strávil pár dnů v posteli a když jsem měl sílu, díval jsem se na filmy. 

Podíval jsem se konečně na Zátoku. Ric O’Barry tam říká: „V životě jste buď aktivistou nebo nejste!“ V té větě slyším nádherný dvousmysl – buď jste aktivistou nebo aktivistou nejste a pokud aktivistou nejste, potom nejste. Kéž bychom si tohle dovedli uvědomit. Kéž by si ty dovedli uvědomit všichni ti rodiče a učitelé, kteří (v dobré víře) vrozeného aktivismu zbavují naše děti. Dovedete si představit, kde bychom jako lidstvo byli, pokud by nás tradiční výchova tak neničila??

Město k jídlu. Něco, o co se tu snaží např. KOKOZA nebo čehož je příkladem Prazelenina. Představte si, že se znáte se svými sousedy, že jste s nimi dokonce přátelé, a že se s nimi místo anonymních otupujících cest do super a hyper hangárů, potkáváte na společné zahradě, a že nejdále pět bloků od vašeho bytu/domu je krám s chutným, zdravým ne-chemojídlem. Edible city, Kokoza, Prazelenina ukazují jak. Ric O’Barry by k tomu nejspíš dodal: Buď jste aktivista nebo nejste… a když nejste, jste nejspíš odkázáni na chemo.

Příběh řešení. Annie Leonard. Co k tomu dodat? „Must watch“. „Must share“.  Příklady jsou všude. Na Svobodě NaŽivo je budeme probírat. Jinak Díky Annie za inspiraci – už vím, jak pojmout svůj příspěvek pro Svobodu NaŽivo.

Prosím šiřme podobné příklady. Třeba to někoho zaktivizuje. Možná pak víc z nás přestane chodit jak truhlíci každé 4 roky k tzv. volbám, abychom byli znovu a znovu zklamaní. Místo toho, chytíme život do svých rukou, domluvíme se se sousedy, kolegy, kamarády a vybudujeme si sami to, co nám pravidelně slibují kluci z plakátu.