Když přijedu do neznámého města, volím obvykle jednu ze dvou cest podle toho, co si od daného pobytu slibuji. Buď si to chci užít, a pak miluji toulat se, ztrácet se a zase se nacházet. Nebo se chci sejít s nějakými lidmi, zajít na konkrétní místa či něco konkrétního vidět. V tom případě vytahuji mapu a plánuji co, kdy a jak.

Život mi v mnohém ona neznámá města připomíná. Přestože je v něm část opakující se rutiny, každý den je jiný. Dělám na různých projektech, trávím čas s různými lidmi, jezdím do nových míst. Naturelem jsem „wilfer“. Ztrácím se, nacházím se a je mi přitom celkem fajn. Jenomže mám i své sny, a ty nechci pouze snít. Chci, aby se uskutečnily. A tak jsem před lety zjistil, že bez mapy se daleko nedostanu. Dlouho jsem hledal tu správnou formu a vyzkoušel jsem všechno možné. Až jsem narazil na dnes vcelku módní GTD od Davida Allena. Ten doporučuje celkem pět map, které mohou pomoci s různou mírou detailu získat ten správný nadhled.

Jako příklad si prosím představte, že se chystáte na cestu za kamarádem do Bolívie. Ten žije v hlavním městě La Pazu, ve čtvrti El Alto. Na začátku vám bude mapa El Alta k ničemu. Pravděpodobně sáhnete po mapě světa, abyste si ujasnili, kde je Bolívie. Pak možná sáhnete po mapě západní polokoule, Latinské Ameriky a samozřejmě Bolívie. Určitě budete potřebovat mapu La Pazu, abyste si zjistili, jak se z letiště dostat na El Alto. Ale ta nebude dost detailní na to, abyste vystopovali kamaráda ve spleti uliček a zákoutí chaotického El Alta. A tak nakonec sáhnete pravděpodobně po detailní mapě čtvrti. Takže k celé cestě budete postupně potřebovat sáhnout na několik map.

Stejně tak na té životní cestě si s jednou mapou nevystačím. Zde jsou mé čtyři mapy, které vycházejí z Allenova GTD:

1. Projekty: To je moje El Alto – seznam aktuálních projektů, tj. všeho, na čem dělám (doma i v práci), co má více než dva kroky a netrvá déle než rok. V průměru mám 50–90 projektů, na kterých průběžně pracuji. Příklad: zasázet jahody na naší zahradě, dokončit jarní cestu kolem světa, rozjet psaní knihy atd.

2. Oblasti zájmu: Napočítal jsem 25 oblastí mého života, o které se potřebuji starat. Na mnohé bych bez mapy snadno zapomněl: zdraví, bydlení, web, vedení zájezdů a další.

3. Cíle na 3–18 měsíců dopředu: Zajímám se celkem o dost věcí a v každé mi o něco jde. Tady mi pomáhá třetí mapa, ve které mám to, čeho chci dosáhnout v příštích 6–18 měsících. Příklady: zahraniční cesta, rozvoj našeho webu, nové zájezdy a další.

4. Vize a smysl: Tahle mapa se zabývá otázkou, jaký je smysl mého pobytu na této planetě, a tím, co chci od života – co chci dělat, s kým, kde, jak a jak moc. Příklady: chci větší rodinu, napsat nějakou zajímavou knihu, nebo třeba vyzkoušet některé konkrétní věci.

Kdo jste o panu Allenovi neslyšeli (a nevadí vám angličtina), podívejte se na záznam jeho vystoupení, případně se podívejte na jeho knížky v našem sólotripu.

Snad Napoleon Bonaparte se proslavil větou: „Vždycky jsem si myslel, že plány jsou k ničemu, ale plánování nic nenahradí.“ Už mnoho let si to myslím také. Nebýt toho, že si občas sednu, probírám se svými mapami a plánuji tak další cestu, motal bych se chaoticky v kruzích stejně, jako se mi to občas stává v nových městech.

P.S.: Je to asi rok, kdy mi došlo, že bez map budu na věky bloudit. Naše dcera Valérka nechtěla ten den, abych odcházel z bytu a s dětskou nevinností v tváři se mě zeptala: „Tomíku, proč pracuješ?“ Ta otázka se mnou zacloumala. Ještě ten večer jsem si sepsal svých pět nejdůležitějších věcí. Pak jsem zalistoval diářem a zhrozil se. Pouze dvěma jsem věnoval čas, který si zasloužily. Jinak jsem při pohledu na své priority měl spíše pocit, že listuji diářem někoho jiného.