Snímek obrazovky 2016-04-04 v 12.45.08

Léta mě trénovali v tom, abych stíhal na čas. Abych byl výkonný a produktivní, abych to daleko dotáhl. Dlouho mi přišlo normální, že se nespočetněkrát za den dívám na hodinky, a že se stejnou urputností jako čas měřím i cokoli jiného – před lety třeba i „čtenost“ tohohle blogu. Vlastně mi to přišlo zcela přirozené, vždyť se mě furt i někdo ptal na to, kolik lidí to tu vlastně čte. Pak jsem si ale jednou všiml, že čím víc měřím, tím míň žiju. Že vlastně nepíšu proto, že mě to baví, ale proto aby tu na to někdo kliknul, a že vlastně i jinde na sítích pravidelně kontroluji počet kliků, lajků, tvítů a dalších signálů zájmu ostatních…

Léta mě trénovali v tom, abych stíhal na čas. Abych byl výkonný a produktivní, abych to daleko dotáhl. Dlouho mi přišlo normální, že se nespočetněkrát za den dívám na hodinky, a že se stejnou urputností jako čas měřím i cokoli jiného.

Došlo mi, že jsou to zase moji staří známí: Chronos a Kairos. Určitě tyhle dva hochy znáte z řecké mytologie. Dva chlapíci, dva symboly dvou naprosto odlišných světů. Velmi zjednodušeně –  Kairos symbolizuje svět přirozeného plynutí, souladu a radosti, Chronos potom čas neúprosného úprku, výkonu a měření. Kairos – čas vnitřní, můj vs. Chronos – čas vnější, cizí, někým jiným definovaný (O tématu střetu vnitřního a vnějšího času jsem psal nedávno na školním blogu: V kolik byste vstávali?).

Neustálé podřizování se číslům a měření – Chronova kletba – je dnes zcela běžným, společností akceptovaným jevem. Kairos je považován za alternativu.

Došlo mi, že příliš velký díl mého života řídí Chronos. Rozhodl jsem se zahodit hodinky a co se týče třeba třeba mého blogování, vyhodit jakékoli měření čtenosti. Dlouho jsem tak na otázku: „Čte to tu vůbec někdo?“ nedokázal odpovědět a vlastně mě to ani moc nepálilo. Nedávno jsem si ale ve wordpressu (ne kterém tenhle blog frčí) všiml tlačítka “view”, označujícího kolikrát se někomu daný článek zobrazil. Ta čísla mě překvapila. Napadlo mě to sem dát jako informaci (viz printscreen v úvodu) a při té příležitosti se zeptat, jestli to tady někoho vůbec zajímá, zda to někdo čte, co by koho bavilo a vůbec…. znáte to – je to jako v autě – když jedete vesnicí a nebliká vám tam padesátka, tak se vám může velmi snadno stát, že jedete rychleji. Zpětná vazba je prostě nezbytná. Valná většina diskuze se přesunula na fejsbuk a já tak vlastně netuším, komu to tady k čemu je.

A baví to vůbec někoho?

V printscreenu zcela nahoře jsou nejklikanější texty od roku 2007. Z roku 2015 se nejvíc klikalo na tyto články (v tomto pořadí se zaokrouhleným počtem kliků):

Válka je mír (7000)
Experimenty 2014 (6000)
Dvě restaurace (5000)
Svoboda v práci 2.0 (5000)
Dětský crowdfunding (4500)
Nová práce (4000)
Bezobalová domácnost (4000)
Od marketů k obchodníkům (4000)
Proč neděláme, co nás baví (3000)
Jsem taky uprchlík (3000)

Samozřejmě v mnoha textech jsou videa (většina zde) a často jde na prvním místě právě o video.

Prosím o zpětnou vazbu. Tentokrát ale jako vážně. Žádný lajky nebo tweety, ale slova – co vás tu baví, k čemu to komu slouží, co navrhujete. Ne na fejsbuk. Dolů do komentáře. A pokud si tu něco berete, tak mi tohle minimum dejte, ok?

Buď jak buď – můžete-li, prosím o jakoukoli zpětnou vazbu – co vás tady baví, je vám to k něčemu, chcete něčeho víc, něčeho míň. Jen prosím, nepište mi emaily ani zprávy na fejsbuku – těch mám bambilióny, nestíhám to vyřizovat a jsou období, kdy se mi ze všech těch mailů a blikajícího fejsbuku dělá zle. Když někomu neodpovím, nezlobte se proto na mě a neberte si to vůbec osobně. Zde jsou akce, kde je možný mě odchytit, duben – červen budu častěji i v Hubu. Díky!

P.S.: Někdo možná víte, že píšu i do školního blogu o tématech dětství, rodičovství, vzdělávání, učení a školy – dnes k tématu mobilů a dětí a obecně o výchově dětí v konzumní společnosti – Mačkání & děti konzumu.

P.S.2: Naše poslední letošní kniha – Vlastní cestou od Jána Košturiaka jde tento týden do tisku. Ani nevíte, jak já se těším, že se k myšlenkám mého učitele Jána Košturiaka konečně dostanou i ti, kteří už nerozumí slovensky…!