Odkaz na tenhle projev dával do komentářů před časem Robo Zelnik. Obsahuje naprosto primitivní a přesto přelomovou myšlenku, kterou se i já snažím léta šířit. A to, že cukru a biči už odzvonilo. Že slibování manažerských a jiných benefitů, 13. platů, služebních aut nebo dovolené navíc jsou metody minulého století. Cukr s bičem prostě zastaraly stejně rychle jako třeba ciferníkový telefon, polyesterové košile nebo hliníkové nádobí. Z nějakého podivného důvodu si toho ovšem většina z nás nedokázala povšimnout.

Protože jsme na cukru a biči vyrostli, považujeme jejich používání za normální. Já jsem však stoprocentně přesvědčený, že ty různé kafetérie a jiná pozlátka stejně jako výhrůžné dopisy personalistů (např. oblíbené „písemné napomenutí“), lpění na kázni a disciplíně zaměstnanců, různé formy kontroly, postihů a trestů budou brzy stejně nepatřičné a trapné, jako je dnes veřejné vychvalování předlistopadového systému.

Co se tohoto blogu týče, zde jsou tři z mnoha článků na toto téma: Zadarmo ani kuře nehrabe nebo Králíkům trávu, ne kosti a Když selže lízátko. Kromě psaní a debatování jsme letos připravili i seminář, kde se snažím ukázat alternativu – z lehce jiného úhlu, než jak se na to dívá Dan Pink (viz nahoře) – viz Cukr, bič nebo jinak?. Pokud vás téma motivace a vedení lidí zajímá, přihlaste se. Rád se potkám s novými lidmi, které téma nové motivace přitahuje podobně jako mě.

P. S.: Snad jste si všimli (není to moc vidět) možnosti nastavit u přednášky titulky ve slovenštině a češtině.