Co my jen víme?!

Čtyři roky po světové premiéře přišel do českých kin kontroverzní a do určité míry i kultovní dokument „Co my jen víme?!”.

Je to 108 minut ukázek, rozhovorů a příběhů, které člověk nechápe, nebo chápe jen velmi stěží. Myšlenky v něm obsažené jsou ovšem tak hluboké a také revoluční, že otevřeného člověka nemohou nezasáhnout. Minimálně přinutí přemýšlet a zkoumat realitu okolo nás.
Bohužel autor měl poněkud hlouběji do kapsy, což se podepsalo na efektech a celkové kvalitě zpracování. To dále znesnadnilo (nebo minimálně nepomohlo) pochopení obsahu filmu.

Možná i proto jsou některé recenze tak negativní. Například pohled Aleše Smutného z dubnového čísla časopisu Premiere. Podle něho dokument připomíná špatné náborové video nějaké sekty. Dokonce říká: „Tento film je zlo,“ a z pěti možných mu dává jednu hvězdičku.

Pro mě je taková recenze praktickou ukázkou, že mysl přijme pouze to, na co je připravena. Myšlenky, které vědci v „Co my jen víme?!“ představují, jsou totiž místy až příliš kacířské. Myslím, že člověk vychovaný v našem dogmatickém světě nemůže některé pasáže vůbec pojmout.

„Co my jen víme?!“ přináší naprosto neotřelé pohledy na to, jak se díváme na svět kolem nás, na to, co je a co není možné. Mnohé názory natolik narušují naše pravdy a jistoty, že je někteří lidé nemohou pochopit (Aleš Smutný a jeho recenze je jen jedním z mnoha příkladů).

Připomeňme si, že vždy v minulosti, když někdo přišel s novým pohledem na věc, s novým nápadem, zvedla se vlna kritiky a odporu. Údajně dokonce až 80 % nových nápadů je zamítnuto. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že si je jednoduše nedovedeme představit. Byly doby, kdy jsme si nedovedli vyobrazit, že je země kulatá, že se otáčí, že není centrem vesmíru nebo že by kdy člověk mohl létat. A podívejte se dnes!

A tak tomu dokumentu a jakémukoli jinému rádoby „kacířskému“ pohledu na věc dejme šanci. To, že si něco nedovedeme představit, neříká nic o nápadu (v tomto případě o filmu), ale o naší hlavě.