Máte talent?

„Řízení talentů, boj o talenty, rozvoj talentu, nábor talentů,… jakoby se roztrhl pytel s termíny, které v sobě nesou slovo „talent“.

Bez pochyby jedno z nejoblíbenějších, nejčastěji omílaných a bohužel často prázdných slov současného firemního světa.

Co to vlastně je ten talent? A máme ho vůbec? Stejně jako jinde v životě i zde se nabízí desítky definic. Po mnohých objevech z oblasti neurologie se více a více lidí kloní k tomu, že talent není ta vzácná věc, kterou má Karel Gott, Jaromír Jágr nebo Petr Kellner. Není to vstupenka do klubu vyvolených, kterou buď máme nebo nemáme. Jsou to synapse, neboli spojení nervových buněk v našem mozku a ty máme všichni. Talent je tedy vrozený předpoklad k tomu být v něčem úspěšný. Je to něco, co jsme dostali zdarma, a podle toho s ním i zacházíme. Mrháme jím. Často už pouhé pochopení toho, co talent je, vede k tomu, že ho začínáme hledat, nacházet a rozvíjet.

„Talent” byl vždy doménou několika málo vyvolených. Poslední neurologické výzkumy ukazují, že talent máme všichni.

Proto jak to tedy s talentem je? Kde se bere?

Velmi stručně, zhruba měsíc a půl po tom, co nás rodiče počali, se náš mozek pouští do neuvěřitelného kolotoče růstu. Kolotoče, ze kterého se člověku zatočí hlava. Okolo čtyřicátého druhého dne vzniká náš první neuron. Po stodvacetin dnech jich v hlavě máme na sto miliard. První čtyři měsíce nám tak v hlavě, každou sekundu, vzniká 9500 neuronů. Zhruba šedesát dní před porodem se roztáčí další kolotoč, který se přestává točit okolo třech let našeho života. Každý z té stovky miliard neuronů začíná komunikovat s ostatními ve snaze navázat spojení. Kdyby se jednalo o navazování vztahů, mohli bychom se od neuronů učit. Do tří let totiž každý naváže na patnáct tisíc synaptických spojení s dalšími neurony. Patnáct tisíc spojení krát sto miliard! Vztahy jsou navázány s tím, že některé jsou slabší a některé silnější.

Pak se začne dít něco divného. Příroda nás vede k tomu, abychom se nevěnovali většině vztahů, a tím se do cca patnácti let věku většina synaptických spojení (těch, které nepoužíváme) přeruší. My tím pádem ztrácíme miliardy synapsí. Když se probudíme na své 16. narozeniny, polovina našich synapsí je pryč s tím, že už je nikdy nebude možné vybudovat. Podtrženo, sečteno. Čím silnější synaptické spojení, tím větší talent a tedy předpoklad uspět v tom, či onom (zdroj: Synaptic Self, First, break all the rules).  

Talent tedy máme! Bohužel většina z nás netuší na co. A když už na to přijdeme, obvykle nevíme, co si s ním počít!? Často je to jako když africký domorodec nalezne obří diamant.  Chvíli si s ním hraje, pak ho odloží mezi ostatní kameny a jde dál. Potíž je v tom, že k výbavě, kterou máme v hlavě, jsme nedostali manuál. Pokud chceme ten diamant vybrousit a zpeněžit, nezbývá, než ho nalézt, vybrousit a prodat. Jak talent hledat a rozvíjet popíšeme v některém z dalších příspěvků.