Co se týče práce, můžeme si v životě (zcela černobíle) vybrat jednu ze tří cest. Buď se rozhodneme vydělávat peníze, ať už na živobytí nebo na to, abychom si koupili „postavení“ ve společnosti. Můžeme se také rozhodnout nedělat nic, pokud nás okolí nechá :–). A můžeme také zkusit hledat svá vrozená nadání a vášně. Normální, tj. většinové je samozřejmě vydělávat peníze, budovat kariéru, soutěžit, umisťovat se v roztodivných žebříčcích a všelijak se to snažit „daleko dotáhnout“. Po více než deseti letech bedlivého zkoumání mám potřebu znovu upozornit na to, že tato cesta je spíše scestím. Jak jinak si interpretovat například fakt, že pět z deseti nejčastějších chorob západního světa je psychického původu? Nebo to, že lidé v naší části světa jsou od sedmdesátých let stále bohatší a přitom stále méně šťastní? (zdroj: např. Happy Planet Index)

Vy, kdo tu nejste poprvé víte, že jsem (z tělesných důvodů – viz např. Zpověď krysího závodníka) relativně vášnivým zastáncem cesty č. 3. V dnešním mini–blogu chci položit otázku, kterou považuju pro vykročení na tuto cestu za nejzásadnější: „Kterou věc děláte s takovou vášní, že byste jí byli ochotní dělat v následujících deseti letech bez toho, že byste za to dostali zaplaceno?“ Pokládám ji s oblibou na kurzech a přednáškách a dostávám úsměvné i inspirativní odpovědi. Teď sedím v brněnské literární kavárně a za chvíli jdu na přednášku na jednu místní školu. Ve čtvrtek pak na pražskou VŠE. A plánuju se zeptat i tam. Logicky mě napadlo požádat i vás tady na blogu. Myslím, že by to mohla být zajímavá inspirace. Díky za všechny předem.