Chlape, po tomhle se mi fakt stejská!

 

Stalo se to ještě někdy v únoru v Ormond Beach na Floridě. Jeli jsme s Valérkou na koloběžce od našeho domu k moři a pomalu přibrzďovali na semaforu, když v tom se odněkud vyloupl obrovský černoch. Něco zahuhlal a mně chvíli trvalo než jsem pochopil, že mluví k nám. S omluvným výrazem ve tváři jsem ho požádal, ať to zopakuje. Nerozuměl jsem. A on zahuhlal znovu. Dali jsme si snad tři, čtyři trapný kolečka než jsem to chytil: „God, I miss that, man!“

A hned pokračoval: „I had such a beauty. She is now sixteen. Don’t need me anymore. God, I miss that, man!“ Takovou tou raperskou černou angličtinou mi v podstatě vysvětlil, že měl stejně starou holčičku, ale když byla malá, byl furt v práci. Teď je jí šestnáct a už ho nepotřebuje. A jemu se po ní stýská.

Enjoy every second of it, man! Am telling ya, enjoy it while it lasts! You’ll miss it one day!“ Užívej každou sekundu s ní, dokud se máte. Jednou se ti po tom bude stýskat. Tohle mi řek a zmizel tak rychle, jako se objevil.

Dochází mi, že jediný, co máme, je přítomný okamžik. Přesto valnou část dne bloumáme v představách o budoucnosti nebo ve vzpomínkách na minulost. A přítomný okamžik – život, ten nám tak proplouvá mezi prsty.

Bylo to jak z nějakýho „new age“ filmu. Jdete po ulici, v myšlenkách jste mimo. Najednou k vám přiskočí chlápek, zatřese s váma a řekne: „Hele, vzpamatuj se, co furt řešíš? Život je to, co máš tady a teď. Tak se dívej, poslouchej, vnímej. Buď tady!“ Možná jste viděli Pokojnýho bojovníka. Přišel jsem si jako Millman, který potkal Sokrata.

No nic, bylo to minutový setkání, který mění život a kterých zase tolik není, tak jsem se o to chtěl podělit. Třeba máte v paměti podobný. A třeba máte i jiný způsoby, jak se udržet v přítomnosti, jak nelelkovat v budoucnu nebo v minulosti a být tady a teď, žít. Pokud jo, podělte se. Dík.