Na čem dnes záleží - výstřižky

IMG_0165

Pokud jste už četli Na čem dnes záleží od Garyho Hamela, víte jak trefně v ní Hamel popisuje proč dnešní forma kapitalismu selhává a hlavně, jakou navrhuje další cestu. Tuto knihu jsme vydali, protože velmi lidsky a čtivě popisuje podstatu toho, co se okolo nás děje. Podle vlastní zkušenosti i ohlasů víme, jak moc dokáže pomci se zorientovat v dnešním světě a ukázat cestu dál. Myslíme si, že by i nám v naší části světa mohla významně prospět. Na to, jaký ohlas má tato kniha po světě (a jak obtížně jsme k ní proto získávali práva) jsme čekali, že za bezmála rok od svého vydání bude už u více lidí. Pokud jste jí četli a oceňujete její hodnotu, prosím řekněte o ní vašim přátelům a kolegům. Bude Obránci kapitalismu, od Adama Smitha po Ayn Randovou, prohlašují, že obecnému blahu nejvíce prospívá, pokud každý jednotlivec může svobodně jednat ve svém vlastním zájmu. Myslím, že toto tvrzení je správné, s jedním důležitým upozorněním. Stejně jako jaderné štěpení, funguje vlastní zájem pouze v rámci ochranné nádoby — soustavy etických zásad, které zajistí, že se osvícený vlastní zájem nezhroutí do nezřízeného sobectví. Spodní vody podnikání jsou dnes bohužel silně kontaminovány odpadem z morálně krátkozraké egománie ...

... Dalším faktorem, který situaci nahrává, je plíživý charakter morálního úpadku. Standardy málokdy zčistajasna padnou všechny zároveň, ale spíše postupně sklouzávají po malých neškodných kompromisech. Proto je mnohdy obtížné tento pokles vůbec postřehnout, anebo je také možné ho lehce záměrně přehlédnout. Jako u pomalu rezavějícího mostu se na poplach začne bít, až když se celá konstrukce zhroutí. Tváří v tvář pohromě pak lidi kroutí hlavou a říkají si, jak k tomu jen mohlo dojít? Jednoduše: kousek po kousku.

Budoucnost je vždy do jisté míry nejasná, ale nepomáhá, když se na ni díváte skrz při- vřené oči.

... Morální převaha kapitalismu spočívá na faktu, že jedinou cestou jak uspět na volném trhu je zajistit úspěch ostatních. Hokynář nám ale neposkytuje jídlo, protože mu záleží na tom, abychom nehladověli, ale proto, že z toho vytěží zisk. Kapitalismus je živený vlastním zájmem, ale pokud ten není krocen morálním sebeovládáním, může se zvrhnout. Když k tomu dojde, jsou bezmocní využíváni, neinformovaní balamuceni, zákonodárci kupováni a strážci zadupáni. Neviditelná ruka trhu je úžasná věc, ale pokud není vedena jistým hlubokým povědomím morální povinnosti, může napáchat všemožné škody.

Jsme dospělí. To jsme čekali, že tahle půjčková párty dopadne jinak než hromadným zabavováním majetku kvůli neschopnosti splácet, multimiliardovými odpisy a zdrcujícím poklesem ekonomiky? I přes financování z Číny jsme si měli uvědomit, že jednou přijde čas zaplatit kapele.

Posledních pár let se zákonodárci po celém světě horečně snažili znovu nastartovat globální ekonomiku. S nevalnými úspěchy. Odpákování vždycky bolí. Z milionů lidí se stali dluhoví narkomani a ti jsou teď posíláni na odvykací kůry. Ale ne ve stylu celebrit, s organickými saláty, nadýchanými polštáři a vrkajícími poradci, ale spíš typu soudně nařízené odvykačky, se šlichtou z jídelny, skotskými střiky a nabručenými zřízenci.

Může z toho všeho vůbec vzejít něco dobrého? Samozřejmě. Prvním přínosem by mělo být oživení schopnosti ocenit nadčasové ctnosti, které podporují produkci opravdového bohatství a trvalé prosperity. S ústupem bankéřských a nástupem farmářských hodnot se všem lidem bude dařit lépe a ekonomice také.

... Musíme tudíž doufat, že manažeři na celém světě najdou odvahu čelit skutečnosti, že v očekáváních došlo k nezvratné revoluci.

Miliony konzumentů a občanů jsou už dávno přesvědčeny o pravdivosti faktu, který mnozí z korporátních náčelníků ještě stále popírají: starému modelu hospodářské produkce, který poháněl „moderní“ ekonomiku posledních sto let, už dochází dech. Jako dosluhující motor, který pohromadě drží převážně lepicí páska a kousky drátu, chrlí oblaka jedovatého dýmu a čas od času se rozsype.

Tak co brání vzniku svědomitého, zodpovědného a udržitelného kapitalismu, tedy systému, který by byl opravdu dlouhodobě obyvatelný?

Přestože jsme vděční za to, že někdo tenhle rachotící, primitivní stroj před sto lety vymyslel, budeme rádi, až konečně skončí na skládce a bude nahrazen něčím bezpečnějším.

... V jádru víme, že budoucnost nemůže být jen prodloužením minulosti. Jako prapravnuci průmyslové revoluce jsme se konečně naučili, že nekonečná honba za kvantitou je neu- držitelná a v konečném výsledku nepřináší uspokojení. Naše planeta, naše bezpečí, naše vnitřní vyrovnanost a naše duše si žádají něco lepšího, něco jiného.

Toužíme po laskavějším, mírnějším kapitalismu, takovém, který nás nemá jen za pouhé „konzumenty“, který rozumí rozdílu mezi maximální spotřebou a maximálním štěstím, který neobětuje budoucnost kvůli přítomnosti a který nezachází se Zemí jako s nevyčerpatelnou zásobárnou přírodních zdrojů.

Tak co brání vzniku svědomitého, zodpovědného a udržitelného kapitalismu, tedy systému, který by byl opravdu dlouhodobě obyvatelný?