Balení, kvalita a velikost času

Foto: karaku

V mém životě se střídají dvě období. V jednom mám pocit, že jsem pekelně zorganizovaný, věci se dějí, všechno do sebe pěkně zapadá, jedna činnost navazuje na druhou. V tom druhém se to všechno vleče, odkládá a/nebo hnije. Když jsem delší dobu v tom druhém (což byl velký kus tohohle roku), mám zpravidla potřebu sednout, zorganizovat se a připomenout si, o co jde. Dost často mi pomůže si napsat na to téma nějaký článek. No, a proto teď píšu právě to, co píšu.

Sáhl jsem po tématu druhu a kvality času. Před lety jsem v jedné knížce (Time Management for Unmanageable People) narazil na pěknou metaforu, kterou v tomhle článku zkusím trochu rozepsat.

Asi jste si také všimli, že ne každá hodina, dokonce ne každá minuta je stejná. Jsou minuty, kdy mi to pálí, a jsou chvíle, kdy jsem úplně mimo. Vědět, jaký druh času mám právě k dispozici, mi dává daleko lepší možnosti ho využít. Představte si tedy, že čas přichází v různých baleních. A stejně jako někdy s balíky se vyloupne řada otázek: Otevřít? Spotřebovat? Nechat být? Poslat dál? A moje zkušenost říká, že čím lépe člověk ví, co je uvnitř, tím snazší to rozhodování je.

Zde jsou balíky, které dostávám já (tj. nejspíše máte stejné, ale dost dobře také ne):

1. Části času: Čekám na začátek schůzky, na telefonát, na to, než mi kolega dodá, co slíbil, nebo na to, než mi zaschne barva a budu moct pokračovat. Co s ním? Do ničeho velkého se nezahloubám, a tak ten čas využívám nejčastěji k rovnání si not, k plánování, organizaci nebo jakékoli „administrativě“, kterou mohu kdykoli začít a kdykoli přerušit. Nebo často nedělám nic – prostě pozoruji, odpočívám, tj. „nicnedělám“.

2. Přehlížený čas: Jestli jste si někdy zkusili vzít blok, tužku a chvíli jste si zapisovali, kde se ztrácí váš čas, pravděpodobně jste zjistili, co času (podle toho, co a kde děláte) strávíte různými přesuny, dojížděním a cestováním. Ten čas existuje. Je možné ho (jako jakýkoli jiný) využít jen tak k bytí, tj. k pozorování toho, co se ve mně i okolo děje. Nebo je také možné se vybavit diktafonem či zápisníkem a pořádně si „zapřemýšlet“. Existují mraky věcí, které je možné poslouchat (od studia cizího jazyka, přes nějakou audioknihu po normální muziku). A pokud jedete s někým, nabízí se samozřejmě probrat nějaké společné téma.

3. Neviditelný čas
: Ten je zákeřný. Už název napovídá – není vidět. Např. jste na schůzce, kde nemáte být. Nebo ještě hůř – studujete školu, kterou fakt nechcete studovat (jedete tzv. „jenom na papír“). Děláte práci, která vás fakt nebere (chodíte tam jenom pro peníze) nebo žijete s člověkem, kterého fakt nemusíte. Na tenhle čas platí pouze jedno: zastavit se, na chvíli vyskočit ze svého života a rozmyslet se, co s ním. V případě sezení na špatné schůzce to může být (d)omluva a odchod, ale v případě čtvrtého ročníku vysoké školy to může být zatraceně složité rozhodování.

4. Infikovaný čas: Tak tenhle je nejzákeřnější. Jste tady, ale zároveň někde jinde – prostě v myšlenkách jste mimo. O tomhle druhu času jsme tady už debatovali nesčetněkrát. Tak snad jen připomínka. Proč být tady a zároveň ještě někde jinde, když vlastně nejsem tam ani tady? Vždyť to nedává smysl! … Já vím, lehce se řekne a těžko udělá.

5. Čistý, nepřerušovaný čas: To je ten nejvzácnější, který (pokud chci) potřebuji plánovat a domlouvat s ostatními (aby mi „dali pokoj“). Já zpravidla mizím do kaváren, odjíždím k rodičům či do zahraničí nebo posílám rodinu pryč. Je to čas, kdy jsem schopen se detailněji zahloubat do představ o budoucnosti, kdy jsem schopen psát nebo připravovat přednášky či setkání.

Jak jsem říkal, to jsou moje balíky. Co s nimi tedy dělám já? Pár let cvičím schopnost koncentrace být tady a teď – snažím se eliminovat ten infikovaný. Pravidelně sedím s tužkou u bloku a hledám neviditelný čas. Když ho najdu, většinou jednám radikálně (to už je moje povaha). Vždy se snažím mít knížku, mobil s diktafonem nebo blok a vytahuji je většinou, když mi dorazí přehlížený čas. Nepřerušený si plánuji a snažím se do diáře nic jiného nepustit (kromě dcery Valérie). A v částech času většinou otvírám diář, e–mail nebo desky se svými projekty a čistím, rovnám nebo organizuji.

Tak to je všechno. Děkuju za možnost srovnat si myšlenky a noty. Snad vám to někomu k něčemu bude. Když budete někdo ochotný(á) a podělíte se o své balíčky, nejspíš nebudu sám, kdo to ocení.