Armádní jazyk v našich ústechFoto: jpetralia

Člověk odjakživa zabíjel druhé. Podle mnohých zdrojů, jen v minulém století, usmrtili naši předci přes sto miliónů jiných lidí. Náčelníci, králové a jiní mocní si už od dávných dob udržovali skupiny ozbrojených mužů, se kterými dobývali, plenili nebo naopak odráželi útoky dobývajících a plenících. Jestliže jsme se tedy jako lidstvo na něco ve své historii opravdu zaměřovali, potom to bylo válečnictví.

I proto za spoustu moderních technologií, a z velké míry tak za pokrok lidstva, vděčíme naší touze dobývat a zabíjet. Do firemního světa jsme přejali způsoby organizace a řízení, překvapivě i rétoriku. Ani si neuvědomujeme, jak moc naše vojenská minulost poznamenala, co vypouštíme z úst.

Vzal jsem tedy tužku a zápisník a měsíc poslouchal, co leze z úst lidem, kteří pracují ve firmách. Zde je výsledek mého pozorování. Jedná se vždy pouze o střípky (bez kontextu), které, dle mého názoru, obsahují slova s armádním původem:

  1. Firma ustupuje ze získaných pozic.
  2. Šéf má pro lidi bojový úkol.
  3. Vedli jsme diskuzi o strategii a taktice.
  4. Ten nový šéf IT byl ale kapitální úlovek!
  5. Bojujeme za lepší podmínky.
  6. Naší zbraní jsou revoluční produkty.
  7. Snažím se rozstřelit tu jejich zabedněnost.
  8. Naším nepřítelem je negativní myšlení.
  9. Nevzdáme se snadno.
  10. Porazíme protivníka.
  11. Určitě zvítězíme.
  12. Vezmeme si na mušku zákazníka a jeho potřeby.
  13. Vyzbrojeni dovednostmi budeme pod tlakem bojovat do posledního muže.
  14. Plánujeme obsadit nové trhy.
  15. To je rozkaz! (ano, i tuto větu jsem zaslechl pronesenou zcela vážně)
  16. Šéf je bojovník. Ten se jen tak nevzdá.

Zdaleka ne jenom ve firemním světě se běžně hovoří o tom nahoře, o nejvyšším velení, o velínu, o štábu nebo o generálovi. V jedné firmě jsem dokonce narazil na „jednopeckové“, „dvoupeckové“ a „vícepeckové“ (ve smyslu hodností) manažery. Doma zcela běžně říkáme, že manžel útočí a manželka se brání. A nakonec se třeba někdo vzdá. Prostě život je boj a záleží jen na tom, jakými zbraněmi budeme bojovat, říká nápis na jednom absolventském tablu.

„Rozslechněte“ se kolem a když zachytíte další armádní slova, vložte je do komentářů, prosím. Proč? Vždyť je to už přes šedesát let, co se v našich končinách, ve velkém, dobojovalo. Tak proč pořád válčit, bojovat, vítězit (a tím logicky porážet), když můžeme spolupracovat?

P.S.: Představte si, že v Čechách existuje Vysoká škola elitních jednotek IT – více na: Unicorn College.

P.P.S.: Mnoho firemních vůdců přiznává, že svou inspiraci hledá v dílech jako jsou „Umění války“ od Sun Tzu nebo „O válce“ od Von Clausewitze. Možná i odtud vítr vane.